Čís. 728.

Předražovaní (cis. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Pletichy pokoutným obchodem se sodou. Přichází tu v úvahu též, že ministerstvo, stanovíc směrné ceny pro výrobky ze sody, vzalo za základ cenu sody docílenou v podloudném obchodování.
(Rozh. ze dne 9. února 1922, Kr I 113/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnosti obžalovaných Otty N-a a Eduarda W-a do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 29. září 1920, jímž byli oba stěžovatelé uznáni vinnými přečinem pouštění se do pletich dle § 23 čís. 4 cis. nař. že dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., Otto N. též přečinem přímého předražování dle § 20 čís. 2 lit. b) téhož cis. nař.
Důvody:
Provádějíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., dovozuje zmateční stížnost Eduarda W-a, že na jeho straně — jak sám rozsudek první stolice zjišťuje — se jednalo o koupi sody pro továrnu B-ovu za přemrštěně ceny; cena nebyla jím nabízena, nýbrž N-em požadována, soda byla jím jakožto oprávněným disponentem koupena za účelem zpracování pro konsum v jeho jednání není prý tedy úkazů pravému, řádnému a reelnímu obchodu se příčících, jaké charakterisují pojem řetězového obchodu» a jaké dlužno proto požadovati i pro pojem pletich, které zákon staví na roveň řetězovému obchodu. Těmito vývody nevychází však stížnost — jak by jí bylo postupovati při zákonném (§ 288 čís. 3 tr. ř.) dolíčení dovolávaného hmotněprávního důvodu zmatečnosti — ze skutkového děje, nalézacím soudem zjištěného v jeho celistvosti. Vždyť nalézací soud zjišťuje, že Eduard W. — (kupuje sodu od Otty N-а za přemrštěné ceny — byl si vědom toho, že může jiti pouze o obchod předmětem, který byl pokoutně a jistě za poskytnutí zvláštní odměny získán (N-em) za účelem docílení neoprávněného zisku. Správně proto nalézací soud v činnosti stěžovatele W-a, jenž koupí k uskutečnění tohoto cíle (N-ova) přispěl, shledal pletichy ve smyslu § 23 čís. 4 zmíněného cís. nař., jimiž zákon rozumí jakékoliv jednání, vymykající se z kolejí řádného obchodování, tedy zejména též opatřování zboží (surovin) způsobem nekalým, cizím řádnému obchodování, jež — čerpajíc oprávnění svého bytí a svého zisku jen z úkolu, opatrovati spotřebitelstvu předměty potřeby cestou co nejkratší a nejlacinější, a šetříc v zájmu spotřebitelstva podmínek existence jiných podniku, pro spotřebitelstvo činných — opatřuje si suroviny pro svou výrobu potřebné od výrobců neb od ústředen, které zbožím, jehož jsou jen nedostatečné zásoby, hospodaří a mezi spotřebitele, zejména podniky je zpracující, stejnoměrně rozdělují, jak tomu bylo v době činu i ohledně sody dle vládního nařízení ze dne 12. března 1919, čís. 137 sb. z. a n. Ku stížnosti Otty N-a budiž jen podotčeno, že právě v onom způsobu opatřování si zboží při kterém dle názoru stížnosti by se mohlo snad jednati o podvod nebo svádění k zneužití moci úřední — totiž v tom, že si N. dal přiděliti sodu neprávem od R-ové a že za tím účelem se odměnil R-ové nebo Prostředníku — právem shledal nalézací soud onu nekalost, jež jest cizí řádnému obchodování, (které zboží si opatřuje způsobem poctivým a s hlediska trestního zákona i s hlediska mravního bezzávadným. Obě stížnosti uplatňují dále, že jednání stěžovatelů nebylo způsobilé, stupňovati ceny sody, a kostek, z ní vyrobených, ježto, byl-li přemršteností ceny sody postižen B. — pak v tom směru byl N. odsouzen pro přečin § 20 b) cis. nařízeni čís. 131 z r. 1917, ustanovení § 23 čís. 4 zm. zák. má však za účel ochranu právě spotřebitelů, cena kostek, firmou B. vyráběných, na úkor spotřebitelů jich však zvýšena prý nebyla a ani zvýšena býti nemohla, poněvadž cena jich jest úředně stanovena a na každé kostce zjevné naznačena. Vývody jsou mylné. I firma Karel B. jakožto podnik, jenž sodu zpracovává, jest spotřebitelem sody ; pro tohoto spotřebitele činností stěžovatelů zvýšení ceny sody skutečně nastalo, ba zvýšením ceny této suroviny stouply výrobní náklady kostek tak značně, že oddělení kostek bylo passitvní tu pak je zcela přirozeno, že firma B. za ztrátu, jež ji v tomto oddělení stihla, hojila se v jiných odděleních svého podniku, oddělení umělého medu a syrobu, takže zvýšení ceny sody konečně přece jen na úkor spotřebitelstva mohlo účinkovati ve směru vzestupném na ceny předmětů potřeby, jimiž firma obchodovala. Než pletichářské jednání obou obžalovaných bylo způsobilé stupňovati nejen cenu suroviny, nýbrž i cenu polévkových kostek z této suroviny vyráběných. Vždyť nelze pochybovati o tom, že vsunutí se překupníka — v našem případě obžalovaného N-a, — jenž jedná za účelem docílení neoprávněného zisku a opatřuje si suroviny — sodu — pomocí zvláštních odměn, jež jsou řádnému obchodu cizí. pokud se týče nákup surovin W-em pro průmysl za ceny přemrštěné u takovéhoto překupníka stupňují všeobecně nejen ceny suroviny, nýbrž 1 ceny tovarů v průmyslu z této suroviny vyráběných, neboť kterýkoliv průmysl se domáhá za své výrobky cen, jež zaručují za jeho výrobky náhradu jeho svéstojných nákladů kromě zisku. Cena polévkových kostek, kus za 10 h byla ovšem stanovena výnosem; ministerstva pro zásobování lidu ze dne 25. srpna 1919 č. j. 50.902/1826 odd. 10 a byla od 26. března 1920 zvýšena na 15 h za kus. Nelze však přehlédnouti, že, jak Karel B. sám uvádí, byla cena kostek ministerstvem schvalována na základě kalkulace Karlem B-em předložené, nebyla proto kalkulace ta pro stanovení cen bez významu. V kalkulaci přiložené protokolu o hlavním přelíčení jest zařazena položka »soda jedlá« 8.322 kg, 1 kg po 4 K = 33.288 K, ačkoliv, vezme-li se za základ cena sody té, jak byla N-ovi státním ústavem pro tuky, oleje a mléko v Praze účtována, bylo by do kalkulace té pod zmíněnou položkou zařaditi cenu sody při 1 kg 85, nanejvýše však 1 K, vezmou-li se v úvahu i další případné náklady, spojené s opatřením sody pak by ovšem ve zmíněné výrobní kalkulaci musil býti peníz 33.288 K nahrazen částkou nejvýše 8.322 K, úhrnná suma 154.390 K 50 h by se snížila o 24.966 K (= 33.288 ,— 8.322) a činila by tudíž 129.424 K 50 h, takže by kalkulace nevykazovala ztrátu 7.652 K 50 h, nýbrž výtěžek 17.313 K 50 h (= 146.738 K — 129.424 K 50 h). Z toho jest zřejmo, že nepříznivá kalkulace tohoto odvětví výroby firmy B. má svou příčinu ve příliš vysoké ceně sody, jež byla bezpochyby kalkulována dle skutečného nákupu. Poněvadž pak kalkulace ta byla aspoň jednou ze složek, jimiž se ministerstvo při stanovení cen polévkových kostek dalo vésti, vyplývá z toho, že nebyla-li kalkulace ta přímo příčinou povoleného zvýšení cen kostek, mohla při nejmenším na rozhodnutí ministerstva ohledně cen kostek míti vliv, a tím stal se nákup sody způsobem nekalým za cenu přemrštěnou způsobilým, aby třeba i nepřímo zavdal podnět ke stupňování cen polévkových kostek. Také nelze přezírati, že sody se užívá i k jiným účelům než k výrobě polévkových kostek a že zašantročení tak značného množství (20.000 kg) sody — jakého, jak rozsudek v odpor vzatý uvádí, ani největší továrna na polévkové kostky (firma B.) řádnou cestou, totiž u státního úřadu pro tuky, oleje a mléko v Praze ani z daleka dosici nemohla — značně zmenšila zásoby sody pro jiné účely, což při ostatní poptávce po sodě na cenu tohoto předmětu potřeby mohlo účinková ti a pravděpodobně (zejména v pokoutním obchodě) účinkovalo ve směru vzestupném. Námitka stěžovatele N-a, že jeho odsouzení pro přečin dle § 20 b) cit. cís. nařízení vylučuje další odsouzení ještě pro přečin dle čís. 4 § 23 téhož nařízení, byla by podstatná, kdyby se mu bylo přičítalo pouze k vině, že řádně nabytou sodu dále draho prodal. Než stěžovatel tu přezírá, že N. sodu tu, kterou W-ovi prodal, nabyl podle zjištění prvního soudu způsobem nekalým, řádnému obchodování cizím, pokoutním, za účelem docílení neoprávněného zisku a byl proto právem uznán vinným též přečinem pletich. Bylo proto zmateční stížnosti zavrhnouti.

Citace:

č. 728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 92-95.