Čís. 801.


Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Obchod směnný spadá pod skutkovou podstatu pletich i tehdy, je-li způsobilým stupňovati ceny předmětů potřeby, jichž pachatel nabyl ku dalšímu zcizení výměnou za zboží, jímž bezprávně obchodoval.

(Rozh. ze dne 10. dubna 1922, Kr II 421/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu ve Znojmě ze dne 15. března 1921, jímž byly obžalované Marie Š-ová, Anna D-ová a Lidmila P-ová dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěny z obžaloby pro přečin § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud sprošťuje obžalované z obžaloby pro přečin trestných pletich z důvodu, že obžalované nebyly si vědomy, že jejich jednání je způsobilé zvyšovati cenu cukru. Právem napadá stížnost veřejného obžalobce tento výrok dle čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř. jako právně mylný, dovozujíc, že s hlediska skutkové podstaty zmíněného přečinu je naprosto bezvýznamné, že obžalované nechtěly prodati cukr za hotové peníze, nýbrž zaměnit jej za potraviny, které byly určeny k dalšímu zcizování v jiných obchodech, dále že Š-ová výslovně doznala, že záměnou cukru za máslo a vejce a dalším jejich prodáváním chtěla si něco vydělati a že i obžalované D-ová a P-ová nikdy netvrdily, že chtěly cukr zaměniti pod nákupní cenou. Pro požadavek, aby účinek, jemuž zákaz pletich čelí, nastal přímo co do ceny onoho zboží, jímž bylo pletichářský obchodováno, neposkytuje opory ani doslov a smysl § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě, který mluví o »způsobilosti stupňovati cenu předmětu« bez přesného označení, kterého ani účel zákona, který chrání spotřebitelstvo všeobecně proti zbytečnému zdražování předmětů potřeby. Zákonu příčí se stejně, byla-li na úkor spotřebitelstva bezprávně zvýšená cena předmětu potřeby uplatňována při zcizení tohoto či teprve při zcizení předmětu, úplatně za onen získaného. Stačí proto, mohl-li tím, že pletichář v cenách zboží, které si opatřuje směnou za předmět pletich, domáhá se na svých odběratelích náhrady všech nákladů nabývacích, tedy k, nákupní ceny předmětu pletich, protizákonný účinek (zdražení) nastati co do ceny onoho zboží, které pachatel za účelem dalšího zcizování vyměňuje za zboží, jímž bezprávně, pletichářský obchoduje. Byť v takovém případě zvýšená cena zboží tohoto neuplatňovala se proti osobám, od nichž pachatel ono zboží vyměňuje, byť tedy v takovém případě nepoškozovaly se tyto osoby, je činnost pachatelova přece na úkor jiných spotřebitelů, kteří pak pachateli za zboží, jím vyměněné, zaplatí cenu, zvýšenou bezprávně pletichářským opatřováním a zaměňováním úplaty pachatelovy. Nalézací soud vychází tudíž z nesprávného použití zákona co do pojmu způsobilosti, stupňovati cenu předmětu, požaduje-li pro skutkovou podstatu trestných pletich po stránce subjektivní vědomí obžalovaných, že jejich jednání bylo, způsobilé zvyšovati cenu cukru, a neuvažuje, zda bylo jednání obžalovaných způsobilé, účinkovati ve směru vzestupném na cenu potravin, které obžalované chtěly za cukr vyměniti a dále zciziti, a zda byly si obžalované vědomy této způsobilosti. Ke způsobilosti ve smyslu posléze uvedeném а k vědomí obžalovaných o ní poukazuje, že obžalované koupily cukr za ceny vyšší cen úředně stanovených, že obžalovaná Š-ová výslovně udala, že si chtěla něco vydělati, a že obžalované D-ová a P-ová provozují obchodní živnost, z jejíž povahy plyne, že uplatňují v cenách zboží veškeré náklady pořizovací, tedy v cenách potravin za cukr vyměňovaných zejména také vyšší nákupní cenu cukru. Pro vylíčený zmatek dle čís. 9 lit. a) §u 281 bylo rozsudek prvé stolice zrušiti, aniž bylo zapotřebí zabývati se ostatními vývody zmateční stížnosti. Nalézací soud nezjistil, za jakým účelem obžalované vyměňovaly, pokud se týče chtěly vyměniti potraviny, ani zda bylo jejich jednání způsobilé, stupňovati cenu těchto potravin, ani, zda byly si obžalované vědomy této způsobilosti. Ježto bez těchto zjištění skutkových nelze rozhodnouti ve věci samé, byla věc vrácena nalézacímu soudu k opětnému projednání a rozhodnutí.
Citace:
č. 801. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 212-213.