Čís. 704.

Skutkové podstatě »jiných pletich« (§ 11 čís. 4 lich. zák.) nelze podřadit» jednání, samo o sobě sice spočívající v nereelním obchodování, jež však lichevní zákon podřaďuje jiným skutkovým podstatám.
(Rozh, ze dne 21. ledna 1922, Kr II 304/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Olomouci ze dne 10. března 1921, jimž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a odkázal věc příslušnému lichevnímu soudu při okresním soudě, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud uznal obžalovaného vinným přečinem pletich dle § 11 čís. 4 lichevního zákona, vycházeje z právního názoru, že obžalovaný, jenž znal maximální nákupní a prodejní ceny hovězího masa, jednal způsobem nereelním, když při nákupu hovězího dobytka vědomě platil vyšší ceny, než byly stanoveny nařízením vlády ze dne 25. června 1920, čís. 415 sb. z. a n., a když věděl, že následkem tohoto svého jednání nebude moci ani v drobném prodeji dodržovati ceny, uvedeným nařízením stanovené, jak se také skutečně stalo, takže prý jednání jeho jest považovati za způsobilé, stupňovati ceny hovězího masa. Zmateční stížnost obžalovaného, jež proti tomuto názoru nalézacího soudu brojí s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr, ř., nelze upříti oprávněnosti. Pojem »jiných pletich« nelze vykládati v tak širokém smyslu, jak to činí nalézací soud, aby totiž každý nereelní způsob obchodování byl označován jako pletichy. Všeobecný pojem »pletich, jež jsou způsobilé stupňovati cenu předmětu potřeby«, nelze vykládati bez obmezení tam, kde se sice jedná o nereelní způsob obchodování, kde se však zákon dotyčnou činností pachatelovou obírá ve zvláštních předpisech a kde ji označuje jako jiný, zvláštní trestný čin. Vyčerpává-li nereelní pachatelova činnost skutkovou povahu některého z těchto zvláštních trestných činů, jest ho uznati vinným tímto činem, a teprve v tom případě, když se žádné z těchto zvláštních ustanovení zákona o trestání válečné lichvy na nereelní jednání pachatelovo nehodí, jest soudu uvažovati o tom, zakládá-li toto jednání skutkovou povahu přečinu pletich dle § 11 čís. 4 lichevního zákona. V tomto případě mohly by z těchto zvláštních ustanovení lichevního zákona přijíti v úvahu § 9 a § 7, po případě § 6 lichevního zákona. Ustanovení § 9 nelze užiti, ježto předpokládá, že někdo při nákupu předmětů potřeby, jež hodlá zciziti, přeplácí prodavačem požadovanou cenu nebo, nepožaduje-li se určitá cena, úředně stanovenou cenu, není-li tu však takové ceny, až dosud obvyklou cenu. Není totiž v tomto směru zjištěno ani tvrzeno, že by byl obžalovaný cenu, za jalovici od В-a požadovanou, přeplatil, přeplacení úřední ceny pak jen podpůrně pro případ, že tu není ceny požadované, by mohlo přijíti v úvahu. Zbývají tedy trestné činy uvedené v § 7, po případě v § 6 zákona o lichvě. Nalézací soud ovšem nezjistil, zda byla cena, za kterou obžalovaný maso prodával, zřejmě přemrštěná jisto jest však tolik, že jeho případný neoprávněný zisk nepřevyšuje 2000 K, a ježto také obžalovaný, jak jest patrno z trestního lístku, nebyl ještě pro předražovaní trestán, nemůže se jednati o pře čin předřazování dle § 7 odstavec třetí lichevního zákona, nýbrž nejvýše o přestupek dle § 7 odstavec první tohoto zákona. Nebyla-li ovšem cena obžalovaným za maso požadovaná zřejmě přemrštěna, bylo by lze jednání obžalovaného posuzovati jedině s hlediska správního přestupku překročení nejvyšších cen dle § 6 zákona o lichvě. Nelze také přehlížeti, že byla by to nesrovnalost, kdyby na jedné straně obžalovaný, který dle zjištění nalézacího soudu vypočítal si prodejní cenu masa tak, aby vzhledem k nákupní ceně neutrpěl škody, odsouzen byl pro přečin pletich, kdežto na druhé straně předražovateli, jenž žádá cenu zřejmě přemrštěnou, nebo má nepřiměřený zisk, a který tedy vyvíjí činnost mnohem škodlivější, bylo by se zodpoví da ti pouze z přestupku předražování, nepřesahoval-li by ovšem jeho neoprávněný zisk 2000 K. Bylo tudíž zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti a napadený rozsudek jako zmatečný zrušiti ježto pak rozsudek neobsahuje zjištění, potřebných pro posouzení jednání obžalovaného s hlediska § 7, po případě § 6 lichevního zákona, a ježto se může jednati, jak shora dolíčeno, pouze o přestupky dle uvedených právě ustanovení, byla věc přikázána příslušnému nyní lichevnímu soudu při okresním soudě k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 704. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 55-57.