Čís. 702.

Svádění darem ku zneužití moci úřední nemusí se státi vůči úředníku samému, nýbrž i prostřednictvím osoby třetí, úředníku blízké, jakmile i úředník sám má míti z daru nepřímý prospěch.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1922, Kr I 270/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. prosince 1920, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem dle § 105 tr. zák.
Důvody
Zmateční stížnost obžalované dovolává se důvodu § 281 čís. 9 a) tr. z., shledávajíc porušení zákona v § 105 tr. zák. v tom, že obžalovaná byla odsouzena, protože hleděla darem svésti soudního radu Dra. O. ke strannictví, jakkoli prý sám rozsudek v důvodech zjišťuje, že zanechala v bytě jmenovaného soudce pro jeho manželku dary s požádáním, by se tato u svého manžela v zájmu obžalované přimluvila. Dle toho dalo by se prý mluviti nejvýš o obdarování paní radové, která jako osoba soukromá s trestní záležitostí obžalované neměla ničeho společného, nikoli však o obdarování rady Dra. O. Než § 105 tr. zák. nevyžaduje, aby dary byly odevzdány přímo, takřka do rukou dotyčného úředníka, nýbrž toliko, by úředník byl dary ku strannictví nebo porušení úřední povinnosti sváděn. Může tedy toto svádění dary státi se přímo vůči úředníku samému, neb i jen nepřímo, prostřednictvím osoby třetí, úředníku blízké, jakmile i úředník sám má z daru nepřímý prospěch. Výslovně naznačuje to korespondující § 104 tr. zák., který mluví o přijetí daru úředníkem »přímo nebo prostřednictvím jiných«. Že i v tomto případě měl býti rada Dr. O. obdařen sám prostřednictvím své manželky, vyplývá jasně z kvality daru — vedle husy, 25 trabuk, jistě ne pro manželku jeho určených —, ale též z vlastního udání obžalované, Že doufala, že radu O. dary ku Příznivému vyřízení' záležitosti své přiměje. Za takových okolností vyhovoval však skutek obžalované všem podmínkám § 105 tr. zák., jehož užití jest úplně správné, takže jest zmateční stížnost obžalované bezdůvodná.

Citace:

č. 702. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 53-53.