Čís. 731.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pletichy nelze spatřovati v tom, že obchodník nábytkem nabízel nábytek, koupený za účelem obchodu, ku koupi jako nábytek soukromníkův. Jde tu pouze o nekalou soutěž.
(Rozh. ze dne 11. února 1922, Kr I 671/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 17. března 1921 potud, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 lich. zák., rozsudek v tomto směru zrušil a sprostil obžalovaného z obžaloby pro tento čin.
Důvody:
Dovolává-li se stížnost hmotně,právního důvodů zmatečnosti dle čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., není jí dovoleno, bráti v pochybnost ten neb onen zjišťovací výrok nalézacího soudu, zejména tvrzením, že svědek, o jehož výpověď soud svůj výrok opírá, nezasluhuje víry, jest jí naopak jednak vycházeti jen ze zjištění, jednak dbáti všech zjištění nalézacího soudu, poněvadž zrušovací soud zakládá svá věcná rozhodnutí výhradně na skutečnostech, soudem prvé stolice zjištěných (§ 288 čís. 3 tr. ř.) a ze srovnání těchto skutečností v jejich celku se zákonem lze seznati, porušil-li nalézací soud zákon anebo použil-li ho nesprávně co do právního posouzení skutku, obžalovanému za vinu kladeného. Pokud stížnost takto postupuje, nutno jí přiznati oprávnění. Rozsudek nalézacího soudu, který neshledal ve zjištěném jednání obžalovaného přečinu řetězového obchodu, dospěl nicméně k přesvědčení, že obžalovaný nepočínal si při nákupu a dalším prodeji nábytku způsobem legálním, a že se tak pustil do pletich, které jsou způsobilé cenu předmětu potřeby stupňovati, při čemž soud nalézací považuje za pletichy veškerá zúmyslná jednání, jež, hledíc к poměrům, válkou vyvolaným, vybočují z mezí řádného a solidního obchodování, za účelem docílení zisku a jsou způsobilé cenu předmětu potřeby zvyšovati. Z mezí řádného a solidního obchodování vybočil dle názoru nalézacího soudu obžalovaný tím, že, prodávaje zboží, jehož nabyl po obchodnicku a za účelem dalšího zcizení, nedal se u vykonávání své obchodnické živnosti znáti jako obchodník nábytkem, nýbrž — jak zněním insertu, tak způsobem utočeni nábytku — předstíral, jakoby šlo o nábytek soukromníkův. Jednání toto prý opravňuje závěr, že obžalovaný, vděčí uzavření obchodu jenom tomuto předstírání, které vyvolalo u kupujících ohledně jeho osoby a ohledně jakosti nábytku nepravé představy, a že jen takto dosáhl ceny správným postupem nedosažitelné. Při tom padá prý na váhu také okolnost, že obžalovaný nábytek dal částečně opraviti, aby dál inu tím lepší vzhled a zakryl vady, jimiž byl stižen. Právní stanovisko nalézacího soudu není správně. Nelze pochybovati. o tom, že vylíčený postup obžalovaného vymyká se z rámce solidního obchodování, vyvolávaje v koupěchtivých dojení náhodné příležitosti příznivého, levného nákupu od soukromníka a domění, že zboží není zatíženo obchodním ziskem prodávajícího. Takové jednání rovná se snad nekalé soutěži, nevyčerpává však ještě skutkové podstaty přečinu pletich dle §11 čís. 4 lich. zák., poněvadž chybí okolnosti jež spadaly by již pod pojem pouštění se do pletich. Nalézací soud spatřuje je, — jak uvedeno — hlavně v tom, že obžalovaný nedal se znáti jako obchodník nábytkem a že nábytku dal lepší vzhled, V těchto okolnostech nelze však spatřovati postrannost, pokoutnost, podloudnost, neboť, co se týká okolnosti prvé, jde o omyl, při němž obžalovaný působil více trpně, a opravu nábytku nelze vůbec pokládati za pletichu. Zjištěné jednání obžalovaného, jak bylo zmíněno, mohlo by proto zakládati nekalou soutěž, nelze však v něm spatřovati skutkovou povahu pletich dle § 11 čís. 4 zák. o lichvě.

Citace:

č. 731. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 100-101.