Čís. 719.

Obhájce nemůže podati zmateční stížnost proti vůli odsouzeného.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1922, Kr II 838/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 18. října 1921, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem dle § 23 čís. 4 čís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.
Důvody:
Po vyhlášení rozsudku prohlásil obžalovaný, jak v jednacím protokolu jest zjištěno, v přítomnosti obhájce, že se vzdává opravných prostředků; přes to ohlásil obhájce včasně zmateční stížnost a provedl ji také na základě zmatečních důvodů čís. 5 a 9 § 281 tr. ř. Dle § 1 čís. 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 náleželo již sborovému soudu prvé stolice opovězenou zmateční stížnost zavrhnouti, protože dle § 282 odstavec prvý tr. ř. oproti vůli obžalovaného stěžovati si mohou rodiče anebo poručník nezletilého obžalovaného. Obhájce, ohlásivší zmateční stížnost, jednal tedy proti jasnému ustanovení zákona a to o své vůli, kdyžtě byl přítomen při zmíněném prohlášení svéprávného obžalovaného. Bylo proto zmateční stížnost dle § 4 čís. 1 procesní novely zavrhnouti jako nepřípustnou v poradě neveřejné.

Citace:

č. 719. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 81-81.