Čís. 798.

Ublížení na těle dle § 153 tr. zák. nemusí dosáhnouti stupně § 411 tr. zák. Po subjektivní stránce vyhledává se úmysl pachatelův ublížiti na těle určité úřední osobě.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1922, Kr I 512/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Král. ze dne 15. února 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle § 153 tr. zák. a rovněž zavrhl zmateční stížnost státního zastupitelství do téhož rozsudku, pokud jím byli ostatní obžalovaní sproštěni z obžaloby pro zločin dle § 153 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. proti odsuzujícímu výroku pro zločin dle § 153 tr. zák., že zde není skutkové podstaty tohoto zločinu proto, že obžalovaný udeřil místodržitelského radu W-a na náměstí v době, kdy již nebyl u výkonu svého provolání, kdy neprováděl žádného úředního jednání. Mimo to prý nelze mluviti o zločinu podle § 153 tr, zák., když ublížení na těle nemělo náležitostí aspoň § 411 tr. zák. Avšak dle § 153 tr. zák. se stává uškození na těle bez ohledu na objektivní svou povahu zločinem z osobní vlastnosti toho, komu bylo ublíženo, když bylo, ublíženo třeba jen lehce — při čemž není třeba ani náležitostí § 411 tr. zák. (č. sb. 826, 1058, 1530) — veřejnému úředníku (§ 101 odstavec druhý tr. zák.), buď u výkonu jeho povolání, nebo za příčinou tohoto výkonu. V případe, o nějž jde, je zjištěno, že obžalovaný udeřil holí místodržitelského radu W-a na náměstí, když byl z úřadu rozzuřeným davem vyvlečen a ztýrán; způsobil mu tudíž ublížení na těle za příčinou výkonu jeho úředního povolání, které dalo rozvášněnému davu a také obžalovanému podnět k surovému přepadnutí a ztýrání.
Oprávněnosti nelze přiznati ani zmateční stížnosti státního zastupitelství, pokud brojí se stanoviska zmatku dle čís. 9 a) § 281 tr. ř., proti rozsudku nalézacího; soudu, pokud jím ostatní obžalovaní byli osvobozeni od obžaloby pro zločin § 153 tr. zák. Soud nalézací sprostil tyto obžalované z obžaloby v této příčině proto, že neměl vzhledem na zapírání obžalovaných za prokázáno, že skutečně místodržitelskému radovi W-ovi na těle ublížili. Při zločinech veřejného násilí dle §§ 83 a 93 tr. zák. lze říci, že spolupachatelem na těchto zločinech jest i ten, kdož bez přímého účastenství pouhou svou přítomností podporuje činnost ostatních, — ovšem když úmysl jeho směřoval k vykonání násilí — pokud tato činnost směřuje k násilnostem uvedeným v §§ 83 a 93 tr. zák. Totéž neplatí však při zločinu dle § 153 tr. zák., kde úmysl není tak všeobecným — čelícím k násilnostem vůbec — nýbrž vyhraněn tím, že úmysl, požadovaný §em 153 tr. zák., musí směřovati k ublížení na těle určité osobě úřední. I kdyby tedy bylo dokázáno, že obžalovaní K., D., H. ,a R. byli přítomni, když násilí na místodržitelském radovi byla spáchána, nelze tvrditi, že svou pouhou přítomností čin ten podporovali, není-li jinak prokázán úmysl jejich k tomu čelící. Pro předpoklad úmyslu tohoto není však nižádné opory ve spisech.

Citace:

č. 798. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 208-209.