Čís. 726.Ke skutkové podstatě přečinu shluknutí ve smyslu § 281 tr. zák. stačí, byl-li překročen zákaz stanovený pouhou policejní vyhláškou. (Rozh. ze dne 6. února 1922, Kr II 156/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 9. února 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí dle § 281 tr. zák. — mimo jiné z těchto důvodů: Bezdůvodná jest stížnost i po stránce hmotněprávní, (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), pokud neshledává neuposlechnutí policejního rozkazu stran vycházky z domu pro soudní trestnost dle § 281 tr. zák. postačitelným, ježto § 281 tr. zák. nepraví prý vůbec, jaký rozkaz má na mysli, a nelze beze všeho prý suponovati, že by to byla pouhá vyhláška policejní. Stížnost přehlíží zařazení předpisu § 281 tr. zák. do hlavy »O přečinech a přestupcích proti veřejnému pokoji a řádu«, z něhož sama již nepochybně vyplývá, že »rozkaz, jenž vyšel v čas veřejného nepokoje«, nemůže býti jiný než rozkaz úřadu policejního. Jestiť tento v první řadě povolán, aby bděl nad veřejným pokojem a řádem a vychází též ze všech ostatních předpisů trestního zákona o shluknutí zřejmě na jevo, že mají za účel, aby dodaly nařízením policie a jich orgánů při udržování veřejného pokoje a řádu potřebného důrazu. Pouze policejní trestnost jest ministerským nařízením ze dne 30. září 1857, čís. 198 ř. zák., omezena na menší přestoupení zákona, jež ani všeobecným trestním zákonníkem ani zvláštním nařízením nejsou trestem ohroženy. Další výtka stížnosti, že nesprávně použito bylo trestního předpisu § 281 tr. zák., ježto příčina opuštění domu, obžalovaným udaná, byla zajisté důležitá, stává se bezpředmětnou již tím, že soud nalézací dotyčnému udání stěžovatelovu víru odepřel.