Čís. 753.

Předřazování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
I zředěné mléko jest předmětem potřeby.
Lichevní soud nemůže zhostiti se řešení otázky, zda jest splněna skutková podstata obžalovaného trestného činu líchevního, poukazem, že čin odpovídá skutkové podstatě trestného činu nelichevního.
(Rozh,. ze dne 2. března 1922, Kr II 552/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Jihlavě ze dne 15. června 1921, jímž byla obžalovaná podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin dle § 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Nalézací soud sprošťuje obžalovanou, o níž zjišťuje, že prodávala v dubnu 1920 sbírané, tuku zbavené a vodou silně zředěné mléko litr za l K, t. j. za cenu, za kterou jinak prodávají producenti mléko sice tuku zbavené, ale nezředěné, že jednala v úmyslu ziskuchtivém — s odůvodněním, že mléko» značně vodou zředěné není více předmětem potřeby a že v tomto případě nemůže býti řeči o předražovaní také proto, že okresní soud v Jihlavě, neshledav, že obžalovaná při prodeji mléka jednala v úmyslu, někoho poškoditi, neuznal ji vinnou ani přestupkem podvodu, nýbrž jen podpůrným přestupkem § 11 čís. 1 zák. o potravinách, a vyloučil tím i možnost odsouzení pro předražovaní; rozsudek je toho mínění, že i v případě dokázaného úmyslu poškoditi by bylo přípustno odsouditi obžalovanou pouze pro přestupek podvodu, nikoliv pro předražování. Toto odůvodnění osvobozujícího výroku jest právně mylné a zmatečné dle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Především je nesprávným náhled rozsudku, že mléko, značně vodou zředěné, není více předmětem potřeby. Předmětem potřeby ve smyslu § 1 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. jest každá věc movitá, která slouží přímo neb nepřímo» k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Jest pak nesporno, že mléko sloužil k ukojení jak potřeb lidských, tak i potřeb zvířat domácích, a jest také nesporno, že při tom okolnost, zda mléko jest více nebo méně vodou zředěno, měří více nebo méně stupňů tuku, jest naprosto nerozhodna. Neboť jest známo, že malým dětem v prvém, roce musí se dávati mléko silně — v prvých měsících na příklad ze dvou třetin až z polovice — vodou zředěné, a přece nepřestává tato směs býti mlékem a, tudíž předmětem potřeby. Náhled lichevního soudu, že se tu o předražování nemůže mluviti, protože obžalovanou prodávané mléko bylo silně vodou zředěné a přestalo býti předmětem potřeby, jest tudíž zajisté mylný. Rovněž nesprávným jest i druhý náhled rozsudku. Lichevní soud není povolán zkoumati, zda čin, pro který na obžalovanou byla podána obžaloba, tvoří skutkovou povahu toho neb onoho nelichevního trestného činu. Ovsem ale jest jeho povinností v každém případě, kdy byla podána obžaloba pro lichevní trestný čin, zkoumati, zda skutková povaha tohoto trestného činu zde jest dána bez ohledu na to, zda jiný nelichevní trestný čin ideelně nebo reálně s ním konkuruje a také bez ohledu na to, zda čin snad by se dal podřaditi jinému méně trestnému nelichevnímu deliktu (na příklad v tomto případě přestupku podvodu). Byla-li podána obžaloba pro válečnou lichvu, musí lichevní soud zcela samostatně tuto trestní věc řešiti a nemůže řešení to odmítnouti s poukazem na případné nelichevní trestné činy. Pro posouzení, zda je zde předražování čili nic, jest výhradně rozhodným předpis § 7 lich. zák. nikoliv úvahy o tom, zdali a které nelichevní činy by spíše přišly v úvahu.

Citace:

č. 753. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 130-131.