Čís. 782.

Veřejný orgán pozbývá jen tenkráte ochrany § 68 tr. zák., nenáleží-li jeho výkon, při němž byl napaden, vůbec do oboru jeho úřední působnosti.
(Rozh. ze dne 24. března 1922, Kr II 399/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 9. dubna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 81 tr. zák. a přestupkem podle § 312 tr. zák. —mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. označuje stížnost odsouzení obžalovaného pro zločin i přestupek právně pochybeným, poněvadž prý četník, nemaje formálního úředního příkazu obecního představenstva pokud se týče hospodářské rady k odebrání dobytka, nebyl ve správném výkonu své služby, nýbrž zneužíval své úřední moci, takže byl obžalovaný oprávněn, stavěti se mu na odpor. Po stránce té zjišťuje rozsudek, že rekvisice dobytka konána byla v obci R. četnictvem za asistence vojenské na rozkaz okresní politické správy v H. a že při chůzi komise po obci potvrdili jí předseda hospodářské rady Petr S. a člen této Jaroslav V., že obžalovaný třetího kusu nepotřebuje. Stalo se tedy odepírání dle předpisů §§ 12, 13, 8 nař. min. ze dne 27. srpna 1917, čís. 367 ř. zák. a nelze proto vůbec nahlédnouti, v čem formální příkaz, jehož nedostatku stížnost se dovolává, by záležel. Než nehledě k tomu činí platný trestní zákon trestnost násilného odporu dle § 81 tr. zák. prostě závislou na výkonu úřadu neb služby, nerozlišuje, na rozdíl od jiných zákonů — uherský § 2 čl. z. XL r. 1914, německý § 113 — zda výkon je po právu, čili nic. Z toho vyplývá, že veřejný orgán jen tenkráte pozbývá ochrany § 68 (81, 312) tr. zák., když jeho výkon nenáleží vůbec do, oboru jeho úřední působnosti, takže nelze tvrditi, že by byl ve výkonu svého úřadu neb služby. Důvod spatřovali sluší v tom, že zákon chrání dotyčnými předpisy státní autoritu, již dotyčný veřejný orgán representuje i tehda, když snad úřední výkon jeho postrádá v jednotlivém případě skutečně neb dle názoru osoby, jíž se týká, materielně zákonitého podkladu. Byl proto soud nalézací zcela oprávněn postaviti se na stanovisko, že s hlediska §§ 68, 81 tr. zák. rozhoduje materielní jeho správnost. Domnělému nedostatku ve směru posléz uvedeném čelili smí strana dovoláváním se odpomoci u nadřízeného úřadu, není však oprávněna klásti o své újmě odpor úřednímu výkonu, zejména násilím. Formální oprávnění četníkovo dáno jest však zjištěním příkazu okresní správy politické; že příkaz ten byl rázu všeobecného a nezněl přímo na osobu stěžovatelovu, nemění ničeho na formálním oprávnění četníkovu, proti stěžovateli zakročiti. Tím méně může ovšem dovoláváno se býti okolnosti té proti odsouzení dle § 312 tr. zák. Hledí-li stížnost výrok obžalovaného vykládati v ten smysl, že chtěl projeviti jen svou vůli, klásti trpný odpor po případě ku vlastnímu poranění, stačí poukázati ji na důvody rozsudku, dle nichž soud nalézací spatřil ve výroku »hledě k celému stavu věci« nebezpečnou pohrůžku, při čemž patrně měl zření k tomu, že se obžalovaný na pouhá slova neobmezil, nýbrž výrok svůj zdůraznil pokusem uchopiti nůž na blízku ležící.

Citace:

č. 782. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 180-181.