Čís. 684.

Vypláchnutí pochvy těhotné ženy vlažnou vodou, předsevzaté porodní bábou, zakládá skutkovou podstatu přečinu dle § 335 tr. zák., vzešla-li tím smrt těhotné.
Podmíněného odkladu výkonu trestu nelze tu použiti.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1922, Kr I 108/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Čes. Lípě ze dne 24. listopadu 1920, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem dle § 335 tr. zák. a zamítl v neveřejném sezení odvolání její do výroku, jímž jí nebyl přiznán podmínečný odklad výkonu trestu.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti ve smyslu § 281 čís. 9a tr. ř. namítá zmateční stížnost, že vypláchnutí pochvy těhotné ženy vlažnou vodou není vůbec činem trestným, že neohrožuje života těhotné a že nebylo nikdy slyšeti, že by bylo přivodilo smrt některé těhotné, ačkoli stěží bude některá žena, která též v těhotenství z důvodu čistotnosti opětně by se nevyplachovala. Stížnost se dovolává výroku soudního znalce MUDra K-a při hlavním přelíčení, dle něhož případy, kdy vypláchnutí pochvy mělo za následek vzdušnou embólii a po ní smrt, jsou v praxi ojedinělé a se velmi zřídka vyskytuji, a dle něhož znalci samému, ačkoli působí již přes 20 let jako praktický lékař a porodník, se podobný případ dosud nenaskytl. Stížnost dovozuje, že stěžovatelka ani jako porodní bába a přes předpisy, platné pro ošetřování těhotných, nemohla, tím méně musila věděti, že by z bezvýznamného vypláchnutí pochvy těhotné ženy vlažnou vodou mohla vzejíti její smrt. Marta P-ová trpěla prý mimo to bílým tokem a naříkala na bolesti, stěžovatelka prý se proto již z důvodů hygieny a čistotnosti domnívala, že smí bez nebezpečí pro pacientku sáhnouti k teplému vypláchnutí. Jedná prý se tudíž o nešťastnou, nevysvětlitelnou, mezi tisíci sotva jednou se vyskytující náhodu, která nespadá pod trestní zákon. Námitka je bezpodstatná. Je sice pravda, že rozhodovací důvody napadeného rozsudku neuvádějí posudku soudních znalců Dra M. a Dra K. v tom znění, v němž posudek dle protokolu o hlavním přelíčení jimi byl podán, neboť ani jeden ani druhý z nich neprohlásil, že stěžovatelka následkem svého školení musila míti vědomost o následcích podobného vypláchnutí pochvy, jaké provedla na Martě P-ové. V důsledku toho zachází příliš daleko i rozsudkový závěr, dle něhož prý stěžovatelka následkem svého školení věděla, že takovéto vypláchnutí pochvy může míti v zápětí vznik vzdušné embolie se smrtelným výsledkem. Než, nehledíc k tomu, že zmateční stížnost. V tomto směru důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 5 tr. ř. neuplatňuje, nedotýká se ona vada rozsudku skutečnosti pro právní posouzení případu rozhodné. Neníť pojmovým znakem jednání neb opomenutí, trestného ve smyslu § 335 tr. zák. ani plná vědomost vinníka, že z jeho počínání může vzniknouti ohrožení života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidské přivoděním určitého, přesně vymezeného následku, tedy v tomto případě právě vznikem vzdušné embolie, tím méně pak je pojmovým předpokladem, přečinu ve smyslu § 335 tr. zák., by vinník předvídal či dokonce věděl, že z jeho počínání může vzejíti smrt člověka. Již sám doslov § 335 tr. zák. nasvědčuje zcela jasně správnosti názoru, dle něhož především ke skutkové podstatě ať přestupku či přečinu ve smyslu tohoto zákonného ustanovení stačí, mohl-li vinník nahlédnouti, že jeho jednání neb opomenutí je způsobilé, přivoditi nebo zvětšiti nebezpečí pro lidský život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost vůbec, a dle něhož smrt člověka je jen objektivním předpokladem trestnosti onoho jednání neb opomenutí jako přečinu bez ohledu na to, zda ji vinník jako následek svého počínání předvídal čili nic. Rozsudek dospívá k závěru, že stěžovatelka mohla ono nebezpečí nahlédnouti dle svého povolání a dle své živnosti.
V rozhodovacích důvodech rozsudku zdůrazňuje se odborné školení stěžovatelčino, na základě něhož věděla, že je zakázáno, prováděti na těhotných vyplachování pochvy. Toto zjištění čerpáno je z posudku soudních znalců, kteří při tom měli zřejmě na mysli ustanovení služebních předpisů pro porodní báby dle nařízení ministerstva vnitra ze dne 10, září 1897, čís. 216 ř. z., dle něhož nesmí porodní bába, vyjímaje zvláštní příkaz lékařský, prováděti vyplachování porodních průchodů. Tento výslovný, jakoukoli pochybnost vylučující zákaz musil, při nejmenším však mohl dáti stěžovatelce nahlédnouti, že vypláchnutí pochvy těhotné ženy je za všech okolností způsobilým, přivoditi nebezpečí pro její život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost, a že je právě proto porodním bábám zapovězeno, prováděti je bez zvláštního příkazu lékařova. Jednala-li tudíž proti tomuto zákazu, nese zodpovědnost nejen za nemoc, která jejím počínáním u Marty P-ové přivoděna byla, nýbrž i za smrt, která jí z počínání toho vzešla. Nesejde na tom, že se snad podobné případy dle soudního znalce Dra K-a vyskytují jen ojediněle a velmi zřídka. Stačí, že dle rozsudkového zjištění, zakládajícího se na posudku obou soudních znalců, vypláchnutí pochvy vzdušnou embólii za následek míti může a že v přítomném případě vypláchnutím pochvy Marty P-ové předsevzatým stěžovatelkou vzdušná embolie skutečně vznikla. Je pak samozřejmo, že ani okolnosti, za nichž stěžovatelka dle své obhajoby a dle tvrzení zmateční stížnosti provedla vypláchnutí pochvy u Marty P-oyé, která prý trpěla bílým tokem a naříkala na bolesti, neopravňovaly stěžovatelku k jejímu zákroku; jmenovitě v tom případě bylo její povinností, ve smyslu citovaných služebních předpisů pro porodní báby zdržeti se jakéhokoli ošetřování chorobného stavu jmenované vůbec a neprováděti na ní zejména vyplachování pochvy bez zvláštního příkazu lékařova.
Při rozhodování o tom, má-li býti použito zákona o podmínečném odkladu trestu ve prospěch obžalované nutno míti na zřeteli, že podle úmyslu zákonodárcova a znění zákona žádný druh trestných činů není vyloučen z podmíněného odsouzení. V první řadě dlužno však přihlíželi k osobnosti a osobním poměrům vinníka, poněvadž s tohoto hlediska lze spolehlivě posouditi, zda lze důvodně očekávati, že odsouzený povede pořádný život a že tudíž není potřebí výkonu trestu. Ovšem ale zákon žádá podstatné, zvláštního zřetele hodné důvody. Takových však v tomto případě není. Povaha trestného činu obžalované dokazuje, že jest jej posuzovati s hlediska přísnějšího, ježto stěžovatelka prohřešila se proti uloženým jí povinnostem hrubým způsobem, ač dosah jednání jako zkoušená porodní babička musila předvídati. Obžalovaná, která měla svou povinnost co nejsvědomitěji vykonávati, nedbala povinností svých, ježto přímo oproti předpisům vyplachovala pochvu ženy těhotné v prvních měsících, a porušila povinnosti tyto přímo hazardním způsobem, při čemž přišel na zmar i lidský život. Jednání toto dokazuje, že obžalovaná není s to, bez výkonu trestu se polepšiti.

Citace:

č. 684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 25-27.