Čís. 11021.

Pro otázku, zda pod ustanovení § 12 (1) vyr. řádu spadá i soudcovské zástavní právo, jehož bylo nabyto v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení v rámci a v pořadí zástavního práva z kauční listiny zaznamenaného v době delší šedesáti dnů před zahájením vyrovnacího řízení, jest rozhodný den zřízení kauční hypotéky, nikoliv teprve den, kdy bylo nabyto soudcovského zástavního práva pro pohledávku, nepřesahující rámec kauční hypotéky.
(Rozh. ze dne 21. září 1931, Rv I 1427/30.) Na základě nálezu rozhodčího soudu Pražské plodinové bursy ze dne 5. února 1929 vymohla si žalovaná firma podle usnesení ze dne 5. prosince 1929 exekuci vnucenou dražbou žalobcovy nemovitosti. Žalobce zažádal dne 20. dubna 1929 o povolení vyrovnání, jež bylo téhož dne povoleno. Pro žalovanou bylo na žalobcově nemovitosti zaznamenáno sub pres. 2. února 1928 pod C 24 zástavní právo z kauční listiny ze dne 31. ledna 1928. K žádosti žalované ze dne 30. března 1929 bylo pod C 60 vloženo zástavní právo v pořadí práva zástavního zaznamenaného podle kauční listiny ze dne 31. ledna 1928. Žalobu, by bylo uznáno právem, že nárok žalované z nálezu rozhodčího soudu Pražské plodinové bursy ze dne 5. února 1929 byl následkem vyrovnacího řízení zrušen, procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Spornou jest mezi stranami otázka, zda žalovaná nabyla práva na oddělené uspokojení z nemovitostí až v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnávacího řízení (§ 12 vyr. ř.) tím, že bylo pro ni dne 30. března 1929 pod C 60 vloženo zástavní právo pro její vykonatelnou pohledávku v pořadí práva zástavního zaznamenaného sub C 24 dle kauční listiny ze dne 31. ledna 1928, či zda žalovaná nabyla práva na oddělené uspokojení, již před šedesáti dny, t. j. v pořadí kauční hypotéky sub C 24, tedy dne 2. února 1928. Otázku tuto řeší jasně zákon v § 13 vyr. ř., podle něhož vklady a záznamy ve veřejných knihách o nemovitostech mohou býti povoleny a provedeny i po zahájení řízení, řídí-li se pořadí zápisu dnem, který jest před zahájením řízení. V souzeném případě řídí se tedy pořadí zápisu dnem vtělení kauční hypotéky sub C 24, které se stalo dne 2. února 1928, tedy před zahájením vyrovnávacího řízení. Při tom jest pro posouzení věci zcela nerozhodné, že kauční hypotéka nebyla v době vtělení sporné pohledávky zatížena jinou pohledávkou, neboť kauční hypotéka v souzeném případě má ten význam, že určuje pořadí zástavního práva pro vykonatelnou pohledávku žalované strany. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nelze souhlasiti s odvolatelem, že exekučního práva zástavního bylo nabyto v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení, nýbrž jeho vznik spadá do doby vzniku kauční hypotéky (§ 224 ex. ř. a 14 knih. zák.). Nejde tedy o nabytí soudcovského práva zástavního nebo práva na uspokojení podle § 10 vyr. ř., nýbrž o výkon smluvního zástavního práva pozůstávajícího již déle roku před zahájením vyrovnacího řízení, tedy o výkon práva oddělného, které podle § 11 vyr. ř. nebylo dotčeno vyrovnávacím řízením. Lhostejno, že jde o pohledávku úvěrní, neboť i pohledávka úvěrní poskytuje knihovním zápisem hned právo zástavní, nikoli jen knihovní pořadí, čemuž nejlépe nasvědčuje doslov § 224 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolatel pokládá zástavní právo zřízené podle usnesení ze dne 30. března 1929 za zaniklé, poněvadž ho bylo nabyto v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení, k němuž došlo usnesením ze dne 20. dubna 1929 (§ 12 vyr. ř.). Při tom má za nerozhodné, že se vklad zástavního práva stal v pořadí zástavního práva z kauční listiny ze dne 31. ledna 1928 zaznamenaného již usnesením ze dne 2. února 1928, tedy v době delší jednoho roku před zahájením vyrovnacího řízení, maje za to, že tu jde o dvojí různé zástavní právo. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Žalobce namítal, že pohledávka 7065 Kč s příslušenstvím nevzešla z právního poměru, který byl podkladem zřízení kauční hypotéky pro pohledávky, jež z něho v budoucnosti vzejdou. Bylo tedy zástavního práva nabyto již zřízením kauční hypotéky i pro pohledávku přisouzenou nálezem rozhodčího soudu Pražské plodinové bursy ze dne 5. února 1929, která nepřesahuje rámec kauční hypotéky (§ 224 ex. ř. a § 14 knih. zák.). Pro vznik zástavního práva pro spornou pohledávku jest tudíž rozhodný den 2. února 1928, nikoli teprve den 30. března 1929. Nejde proto o oddělné právo, jehož bylo nabyto v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení a jež podle § 12 vyr. ř. zaniklo, nýbrž o oddělné právo na uspokojení, jež vyrovnacím řízením nebylo dotčeno (§ 11 vyr. ř.).

Citace:

č. 11021. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 222-224.