Čís. 11231.

Klient může se s úspěchem domáhati na advokátovi náhrady škody proto, že advokát opomenul vznésti námitku opožděnosti odpůrcova opravného prostředku, jen, prokáže-li, že by včasná výtka opožděnosti odpůrcova opravného prostředku byla způsobila výsledek příznivý klientu. Nesprávný právní názor advokáta o tom, zda platí pro spor o odevzdání pachtovaných pozemků lhůty osmi či čtrnáctidenní, nelze mu přičítati za zavinění.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, Rv I 1812/30.)
Žalovaný advokát zastupoval žalobkyni v jejím sporu (C III 1230/25), proti Aloisii K-ové a Terezii N-ové, jímž se domáhala žalobkyně na žalovaných odevzdání pozemků. Procesní soud prvé stolice uznal v onom sporu podle žaloby rozsudkem ze dne 28. září 1926, jenž byl doručen zástupcům stran dne 9. října 1926. Právní zástupce žalovaných podal dne 22. října 1926 z rozsudku odvolání, jež bylo doručeno dne 30. října 1926 právnímu zástupci žalobkyně, který podál odvolací sdělení dne 13. listopadu 1926. Odvolací soud ustanovil na den 10. prosince 1926 ústní odvolací líčení a vynesl dne 22. února 1927 rozsudek, jímž odvolání vyhověl a změnil rozsudek prvého soudu v ten rozum, že zamítl žalobu. Do tohoto rozsudku podal nový právní zástupce žalobkyně čtrnáctý den po doručení rozsudku odvolacího rozsudku dovolání, jež nejvyšší soud odmítl jako opožděné, ježto jde o žalobu podle § 1096 obč. zák., ohledně níž platí předpis § 575 c. ř. s. o osmidenní dovolací lhůtě. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném náhrady škody, tvrdíc, že nevytkl opožděnost odvolání, ačkoliv to bylo jasné, že by bylo odvolání odmítnuto, žalobkyně by byla vyhrála spor i ve druhé stolici, že však jen tím, že žalovaný k tomu nepoukázal, odvolací soud mohl její žalobu zamítnouti. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Správně posoudil odvolací soud tuto věc podle §§ 1295, 1299 obč. zák. Jak nejvyšší soud odůvodnil již ve svém rozhodnutí čís. 6753 sb. n. s. civ., může se klient domáhati s úspěchem na advokátovi náhrady škody z důvodu, že nepodal včas opravný prostředek jen, prokáže-li, že by se byl opravný prostředek setkal s naprostým výsledkem. Tato zásada platí obdobně pro opomenutí námitky opožděnosti odpůrcova opravného prostředku. V souzeném případě však se žalobkyně ani nepokusila dokázati, že by včasná výtka opožděnosti odvolání odpůrců byla způsobila výsledek sporu žalobkyni příznivý. Nedokázala tudíž žalobkyně příčinnou souvislost mezi opomenutím námitky opožděnosti odvolání a škodou, která prý žalobkyni vznikla tím, že odvolací soud vyhověl odvolání, ač bylo odpůrcem podáno opožděně. V souzeném případě ostatně důkaz o pravděpodobném výsledku sporu není ani možný, neboť v otázce, o niž jde, zda kratší lhůta § 575 prvý odstavec c. ř. s. platí ve sporu, kterým se žalobce domáhá odevzdání najaté věci podle § 1096 obč. zák., když žalovaný namítá, že není nájemní smlouvy, když tedy i otázka jsoucnosti nájemní smlouvy jest pro rozsouzení sporu důležitá, jak tomu bylo ve sporu C III 1230/25, nebyl v době, kdy odvolací odpověď v tomto sporu byla podána a o odvolání bylo jednáno, právní názor ještě úplně ustálen, nelze s bezpečností říci, že by odvolací soud k námitce žalovaného odmítl odvolání jako opožděné, an mohl tak a měl učiniti i bez námitky (§§ 473, 474 druhý odstavec, 495 c. ř. s.), kdyby byl odvolání pokládal za opožděné. Nesprávný právní názor v otázce, zda platila pro předchozí spor žalobkyně o odevzdání pachtovaných pozemků lhůta osmi či čtrnáctidenní (sporný výklad § 575 c. ř. s.), nelze přičítati žalovanému za zavinění, an se řídil určitým právním názorem, třeba že ustanovení zákona nesprávně vyložil.

Citace:

č. 11231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 593-595.