Čís.11210.

Byly-li žaloba a obsílka k roku doručeny žalovanému (v cizině) pozdě, že se žalovaný nemohl pro krátkost doby zavčas ani k soudu dostaviti ani si opatřiti zástupce, jde o zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1931, R II 337/31.) Proti rozsudku okresního soudu pro zmeškání žalované, jímž bylo uznáno podle žaloby, odvolala se žalovaná z důvodu zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s., uvádějíc, že bydlí v M. v Dolních Rakousích, že obsílka k líčení na 21. května 1031 byla jí doručena teprve dne 20. května 1931 o 12. hod. dop., takže jí nezbyl vůbec čas nejen, by se osobně dostavila, což bylo vůbec fysicky nemožné —, nýbrž i k obstarání právního zastoupení při roku, takže prý jí bylo nezákonným postupem znemožněno na soudě jednati. Odvolací soud odvolání zamítl. Důvody: Odvolatelka vychází mylně z předpisů §§ 231, 257 c. s. ř. Ty platí jen pro řízení před krajskými soudy, kdežto pro řízení před soudy okresními stanoví příslušné předpisy odlišně § 436 c. s. ř. V tomto řízení neplatí nejkratší lhůta 24 hodin, jež u krajského soudu nezbytně musí býti zachována, a to nejméně, mezi doručením obsílky straně a počátkem jednání u soudu; u okresního soudu není předpisu, který by stanovil nezbytnou minimální dobu ku přípravě strany, ano dokonce může býti jednáno o žalobě ještě téhož dne. Nedodržení lhůty v řízení před okresními soudy, jež by nezbytně musela býti straně ponechána ku přípravě, nemůže proto zakládati důvod zmatečnosti a býti uplatňováno odvoláním z rozsudku pro zmeškání. Jest ovšem dbáti toho, by ve skutečnosti strana nebyla vůbec zbavena možnosti postupem soudu při doručování žaloby a obsílky k ústnímu jednání i před okresními soudy buď osobně nebo zástupcem projednávati. V souzeném případě byl nařízen rok na 21. května 1931. Průtahy v doručení obsílky byly zaviněny tím, že žalovaná změnila bydliště, takže jí byla doručena teprve v novém bydlišti. O nesprávném postupu soudu nemůže býti ani řeči. Ve skutečnosti nebyla žalovaná zbavena možnosti projednávati na soudě, i kdyby se mohlo bráti za pravdivé její tvrzení, že obdržela obsílku teprve v udanou jí dobu. I v této krátké lhůtě, jež jí zbývala do počátku roku, měla možnost vejíti ve spojení s nějakým právním zástupcem (telefonicky nebo telegraficky), k čemuž tím spíše byla povinna, an průtah doručení nastal jejím přestěhováním.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zrušil
rozsudek prvého soudu a uložil mu, by ve věci znovu jednal a ji rozhodl.
Důvody:
Rekurs jest odůvodněn. V § 231 c. ř. s. jest stanoveno, že první rok má býti ustanoven tak, by žalovanému mezi doručením žaloby a rokem zbývala doba čtrnáctidenní, podle § 257 c. ř. s. k ústnímu jednání doba osmidenní. Dle druhého odstavce § 231 se připouští, by v naléhavých případnostech, zdržuje-li se žalovaný v místě soudu, nebo může-li se do místa toho v krátkém čase dostaviti, byl ustanoven rok na dobu kratší, po případě i tak, by mezi doručením a rokem byla jen doba 24 hodin, podle § 436 c. ř. s. u okresních soudů třebas i na týž den, kdy byla žaloba podána. Ve všech tedy případech, i v naléhavých jest podmínkou správného ustanovení roku, by zavolaná strana měla možnost k soudu včas se osobně dostaviti. Byla-li doba mezi doručením žaloby a obsílky k roku a rokem samým příliš krátká, takže se strana nemohla k soudu dostaviti, byla jí tím odňata možnost na soudu projednávati a jest tím odůvodněna zmatečnost rozsudku pro zmeškání podle § 477 čís. 4 c. ř. s. V souzeném případě byla žaloba a obsílka k roku doručena rekurentce v obci M. 20. května 1931. Je zřejmo, že žalovaná neměla možnost osobně se dostaviti k soudu do Uničova jednak pro velikou vzdálenost obce M. od Uničova, jednak proto, že M. jest v republice Rakouské, v cizím státě, a pro obtíže pasové byla nemožnost včasného se dostavení jen ještě zvětšena. I kdyby se však připustilo, že zákon neklade váhu na možnost osobního se dostavení obeslané strany k soudu, jest uznati, že ani obstarání zástupce a jeho informování nebylo v tak krátké lhůtě možné. Cesta telegrafická a telefonická se k tomu nehodí a jest vyloučena, poněvadž zákon měl na zřeteli jen pravidelný způsob obstarání zástupce písemnou cestou, zprostředkovanou obyčejnou poštovní dopravou a tímto způsobem nemohla žalovaná v tak krátké době si opatřiti zástupce. Okolnost, že se žalovaná právě v ten čas přestěhovala z Vídně do M., nemůže jí býti přičítána k vině, neboť, dokud neměla žalobu doručenu, nestihla ji povinnost udati soudu změnu bydliště (§ 111 c. ř. s.). Poněvadž takto jest jasno, že žalované rekurentce byla žaloba a obsílka k roku doručena tak pozdě, že nemohla pro krátkost doby zavčas ani se k soudu dostaviti ani zástupce si opatřiti, byla jí nezákonným postupem odňata možnost na soudě projednávati (§ 477 čís. 4 c. ř. s.) a jest proto rozsudek pro zmeškání ze dne 27. května 1931 zmatečný.

Citace:

č. 11210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 560-562.