Čís. 11199.

Předpisů obchodního zákona o nákladní smlouvě lze použíti i tam, kde vyplývá již z povahy smlouvy, že použití nákladního listu jest podle záměru stran vyloučeno.
Pojmu nákladní smlouvy nevadí, že odesílatel zboží pomáhal při jeho naložení a doprovázel náklad při dopravě.
Leknutí ryb jest poškozením zboží ve smyslu čl. 395 obch. zák. Za vyšší moc nelze tu pokládati událost, jež mohla býti odvrácena při řádných a věcných opatrnostech v řízení dopravního prostředku nebo jež může býti dovozována z jeho povahy nebo z jeho zvláštního způsobu, ze selhání nebo z nedostatku jeho činnosti. V tom, že motor nákladního automobilu nefungoval za tuhého mrazu, nelze spatřovati vyšší moc.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1931, Rv II 535/30.)
Žalovaní, provozující jako podnikatelé po živnostensku autodopravu, převzali za úplatu dopravu ryb pro žalobce nákladním autem z T. do B. Za jízdy bylo auto postiženo poruchou, takže ryby musely býti dopraveny do B. jiným autem. V době, kdy se auto žalovaných porouchalo, byly ryby ještě živé, před dojitím do B. však lekly. Žalobní nárok proti žalovaným na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení spatřují odvolatelé přesně v tom, že soud prvé stolice považuje smlouvu stran za smlouvu nákladní, ačkoliv nebyl vyhotoven nákladní list a ryby nebyly žalované straně k dopravě odevzdány, nýbrž žalobcem a jeho lidmi naloženy a na cestě doprovázeny. Žalovaná strana prý pronajala žalobci jen nákladní auto a neručí proto jako nákladník. Avšak tuto právní konstrukci odvolatelů nelze uznati za správnou. Neboť, jak prvý soud nepopřeně zjišťuje, provozují žalovaní společně jako podnikatelé po živnostensku autodopravu a převzali v souzeném případě dopravu ryb nákladním autem z T. do B. pro žalobce za úplatu, čímž jest založena nákladní smlouva podle čl. 390 a násl. obch. zák. Žalovaný Karel S. osobně auto řídil a tím dopravu sám prováděl, kdežto najmutí dopravního prostředku žalobcem, jak je má na mysli žalovaná strana, by předpokládalo, by si žalobce sám dopravu provedl autem k tomu účelu najatým. Žalovaní ručí proto žalobci jako nákladníci podle čl. 390 a násl. obch. zák. Poněvadž ryby za dopravy lekly, může žalobce opříti svůj nárok na náhradu škody o ustanovení čl. 395 obch. zák., ježto leknutí ryb jest poškozením zboží ve smyslu tohoto ustanovení zákona. Rozhodně není žalobce omezen na nárok podle čl. 397 obch. zák., který by snad také mohl uplatňovati. Podle vývodů odvolání neručila by však žalovaná strana ani v případě čl. 395 obch. zák. za škodu, poněvadž prý vznikla vyšší mocí. Avšak za ni lze považovati jen událost kromobyčejnou, jíž se podle okolnosti případu nelze vyvarovati ani nejpečlivější opatrností. Rozhodně nelze uznati za vyšší moc událost, jež mohla býti odvrácena při řádných a věcných opatrnostech v řízení dopravního prostředku, zejména, je-li jím silostroj a zacházení s ním, nebo jež může býti dovozována z jeho povahy nebo z jeho zvláštního způsobu, ze selhání nebo z nedostatku jeho činnosti. V souzeném případě připouští však žalovaná strana, že se úraz přihodivší se v J., jenž měl v zápětí poškození auta, stal tím, že Karel S. chtěl předjeti na srázné a náledím pokryté silnici povoz před ním jedoucí. Právem spatřuje prvý soud v tomto jednání zavinění žalovaného Karla S. a odvolací soud připojuje se úplně k názoru prvého soudu. Ani v tom, že za další jízdy motor nefungoval, takže musely býti dopravovány ryby jiným autem do B., nelze spatřovati vyšší moc, poněvadž jde o selhání nebo nedostatek činnosti při dopravě užívaného silostroje. Odvolatelé sice tvrdí, že zastavení motoru nastalo důsledkem tehdejšího tuhého mrazu. Avšak že mráz byl příčinou zastavení motoru, není prokázáno, poněvadž žalovaný Karel S. sám udává, že se podle jeho názoru motor zastavil, ježto se ucpal přívod benzinu, a že motor teprve zamrzl, když následkem dvouhodinného pátrání po příčině zastavení motoru a pokusu odstranění vady úplně vychladl. Ostatně nemůže žalovaná strana uplatňovati tehdejší tuhý mráz jako vyšší moc, poněvadž nešlo o událost nepředvídanou. Žalovaný sám připouští, že, když vyjížděl z B., bylo 25° Celsia zimy, takže teprve po delší době se mu podařilo, motor natočiti. Bylo proto jeho povinností, by již při nastoupení jízdy s tímto mrazivým počasím počítal a postaral se o to, by za jízdy měl všechno po ruce, by případným následkům tuhého mrazu při provozu silostroje mohl čeliti, po případě je co nejdříve odstraniti, což však v souzeném případě neučinil, poněvadž neměl po ruce lehký benzin a nepřesvědčil se za jízdy, zda jest dostatečně zásoben benzinem. takže byl toho mínění, že se motor zastavil pro nedostatek benzinu. Avšak, i kdyby se spatřovala v tehdejším tuhém mrazu vyšší moc, mohla by býti uznána za příčinu leknutí dopravovaných ryb jen, kdyby bylo zjištěno, že by ryby byly i za normální dopravy, jež dle udání žalovaného Karla S. mohla trvati asi osm hodin, následkem tuhého mrazu byly pomrzly. To však žalovaná strana ani netvrdila a jest tuto možnost vyloučiti, poněvadž napadený rozsudek zjišťuje, že ryby byly v době úrazu auta v J. ještě živé, takže při pokračování v jízdě bez překážek by zboží bylo došlo do B. nepoškozené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzeném případě jest zjištěno, že žalovaní provozují společně jako podnikatelé po živnostensku autodopravu a že převzali za úplatu provedení dopravy ryb z T. do B. svým nákladním autem. Jest nesporno, že žalobce se svým pomocníkem při nakládání ryb v T. byl přítomen, že ryby byly na auto žalovaných v T. naloženy a že žalobce pak jel na autě, které spolužalovaný Karel S. osobně řídil a přepravu ryb z T. do B. prováděl. Při tomto zjištěném skutkovém ději nemůže býti pochybnosti o tom, že žalovaným bylo zboží, ryby, v T. k přepravě odevzdáno a že žalovaní převzali jeho převezení do B. Uvádí-li se v čl. 391 obch. zák., že nákladní list slouží za důkaz o ujednané smlouvě nákladní, není tím řečeno, že bez nákladního listu by nebylo smlouvy nákladní, nýbrž obchodní zákon má na mysli'jakožto pravidelné případy ty, kde se užívá nákladních listů, avšak není závady, by jeho předpisů o smlouvě nákladní nebylo použito i tam, kde již z povahy smlouvy vyplývá, že použití nákladního listu jest podle záměru stran vyloučeno, jak tomu bylo v souzeném případě. Pojmu nákladní smlouvy také nevadí, že odesílatel zboží pomáhal při jeho naložení a doprovázel náklad při dopravě, jsou tu všechny náležitosti platné nákladní smlouvy ve smyslu ustanovení čl. 390 obch. zák. a odvolací soud nepochybil, posuzovav sporný případ s hlediska tohoto zákonného ustanovení. Dovolatelé vytýkají v dalším odvolacímu soudu, že zaujal nesprávné stanovisko k jejich námitce, že škoda byla způsobena vyšší mocí, za niž neručí. Nižší soudy se s touto námitkou dovolatelů obíraly obšírně a vyvrátily ji podle názoru dovolacího soudu zcela správně, pročež se k vůli zamezení opakování poukazuje na jejich správné stavu věci a zákonu vyhovující důvody, které nebyly vývody dovolání vyvráceny.

Citace:

č. 11199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 538-540.