Čís. 11206.

Nelze vydržeti právo, jehož obsah se vykonává na základě smluvního poměru.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1931, Rv I 1630/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaných, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo jezditi po pozemku žalobkyně čkat. 237 na pozemek žalovaných čkat. 236 a že žalovaní jsou povinni zdržeti se další jízdy po pozemku čkat. 237. Žalovaní namítli najmě vydržení práva jízdy po pozemku čkat. 237. Procesní soud prvé stolice zamítl žalobu z těchto důvodů: Nejsou zcela splněny podmínky § 1477 obč. zák., ježto právo jezditi po čkat. 237 na čkat. 236 bylo poskytnuto žalované straně za úplatu, za poskytnutí užívání parcely čkat. 295/2 žalobkyní, což se dálo po dobu posledních nejméně 28 let, takže o vydržení služebnosti nelze mluviti, ano vydržení práva služebnosti předpokládá výkon práva ve vlastním jméně. Této podmínky tu není, poněvadž obč. zák. stanoví v § 319, že majitel věci není oprávněn důvod jejího opatrování o své moci měniti a tím si osvojiti právní důvod. V souzeném případě jest zjištěno, že žalovaní jezdili po parcele čkat. 237 na čkat. 236 za úplatu poskytovanou žalující straně, takže nemohli současně jezditi po pozemku čkat. 237 cum animo usucapionis s právním účinkem. Ostatně žalovaný sám jako strana uvedl, že vlastníkem jest, pokud jde o poz. parc. čkat. 236 po dobu 5—6 let, před tím že měl tuto parcelu najatu asi 18 let, že dohromady jezdí po parcele čkat. 237 asi 24 let. Jako pachtýř tedy ne držitel, nýbrž pouhý detentor, nemohl býti v držbě práva služebnosti způsobilé k vydržení. Okolnost, že nepřetržitě, až snad po dobu 70 let jezdilo by se přes parcelu čkat. 237 na parc. čkat. 236 naprosto není se zjištěnými okolnostmi v rozporu, ježto Matěj S., právní předchůdce žalovaných, i když by do té doby, kdy ujednal shora zjištěnou úmluvu se žalující stranou a s jejím manželem, vydržena byla služebnost cesty vozové přes parc. čkat. 237 na čkat. 236, tedy tímto zjištěným ujednáním by se práva tohoto byl vzdal, takže nové vydržení mohlo by přicházeti v úvahu teprve od té doby, kdy Matěj S. a jeho manželka vlastníky parc. čkat. 236 býti přestali, t. j. od roku 1906, takže od té doby do dneška přicházelo by v úvahu jen 23 let, doba nedostačující k vydržení práva služebnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Pokud se týče právního posouzení věci, odpovídá rozhodnutí prvního soudu zjištěným okolnostem i zákonu. Nelze vydržeti právo, jehož obsah se vykonává na základě poměru smluvního, neboť tu chybí držba (§§ 309, 319 obč. zák.). Kde však není držby, nemůže nastati ani vydržení (§ 1460 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po právní stránce posoudily soudy nižších stolic věc správně; zejména správně poukázaly k tomu, že i služebnost podle § 1477 obč. zák. vydržená může býti úmluvou přeměněna ve stav smluvní. Ježto taková úmluva jest zjištěna, bylo právem žalobě vyhověno.

Citace:

č. 11206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 556-557.