Čís. 11236.

Přihlášku k dědictví nelze ani odvolati aniž bezvýhradnou změniti a vyhraditi si právní dobrodiní soupisu, jen, byla-li přihláška soudem již přijata.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, R II 324/31.)
K pozůstalosti po Josefu S-ovi přihlásily se dne 30. dubna 1931 bez dobrodiní inventáře Františka a Aloisie L-ovy. Pozůstalostní soud udělil usnesením ze dne 6. května 1931 dědičkám lhůtu k projednání pozůstalosti. Podáním ze dne 25. června 1931 odvolaly dědičky bezvýhradné dědické přihlášky a přihlásily se k pozůstalosti za dědičky s výhradou inventáře. Pozůstalostní soud usnesením ze dne 27. června 1931 odmítl odvolání bezpodmínečné přihlášky a dodatečnou přihlášku ze závěti s výhradou dobrodiní inventáře a přijal na soud bezpodmínečné dědické přihlášky ze dne 30. dubna 1931. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil v podstatě z toho důvodu, že z ustanovení § 806 obč. zák. jde nepochybně na jevo, že jest nepřípustné změniti bezpodmínečnou dědickou přihlášku v podmínečnou a že v zákoně není uvedeno, že tato změna jest nepřípustná jen v případě soudního přijetí původní přihlášky.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení rekursního soudu, jakož i usnesení soudu prvé stolice ze dne 27. června 1931 v ten rozum, že se bere odvolání dědických přihlášek Františky a Aloisie S-ových k pozůstalosti po Josefu S-ovi ze závěti bez dobrodiní inventáře ze dne 30. dubna 1931 na soudní vědomí a že se přijímají na soud jich dědické přihlášky k této pozůstalosti ze závěti s výhradou dobrodiní inventáře podáním ze dne 25. června 1931.
Důvody:
Pokud napadají stěžovatelky usnesení rekursního soudu s hlediska § 16 nesp. říz. pro zřejmý rozpor se zákonem, nelze jich dovolací stížnosti upříti oprávnění. Předpis § 806 obč. zák. sice stanoví, že dědic nemůže již svou soudní dědickou přihlášku ani odvolati ani bezvýhradnou změniti a vyhraditi si právní dobrodiní soupisu, ale zásada tato platí jen, byla-li přihláška na soud přijata (Krainz-Ehrenzweig II. str. 462, Mayr-Harting, Erbrecht str. 251, Gl. U. n. ř. 6287, zejména pak sb. n. s. čís. 10322, věstn. čís. 945), neboť dědická přihláška nezakládá o sobě ani ručení ani nabytí (Krainz-Ehrenzweig II. str. 329). Nelze proto použiti předpisu § 862 obč. zák. o vázanosti na smluvní návrhy. Jest správné, že v případě, o nějž jde, dědická přihláška Františky a Aloisie S-ových k pozůstalosti po Josefu S-ovi ze dne 30. dubna 1931 ze závěti bezvýhradně jest, byvši podána u příslušného pozůstalostního soudu a vyhovujíc i jinak předpisům §§ 121, 122 a 123 nesp. říz. přihláškou řádnou k úřadu, který jest oprávněn a povolán rozhodovati o tom, zda jest způsobilá, by byla vzata za podklad projednávání pozůstalosti. Toto rozhodnutí však pozůstalostní soud usnesením ze dne 6. května 1931, jímž udělil dědičkám jen lhůtu ku projednání pozůstalosti, neučinil, a nestalo se tak ani do dne 25. června 1931, kdy dědičky Františka a Aloisie S-ovy svým podáním odvolaly bezvýhradné, soudem dosud nepřijaté dědické přihlášky a přihlásily se k pozůstalosti za dědičky s výhradou inventáře, což ostatně vyplývá i z usnesení ze dne 27. června 1931, kde pozůstalostní soud výslovně prohlašuje, že bezvýhradná přihláška dědická nebyla dosud soudem formálně přijata. Zaujalo-li napadené usnesení právní názor, že z ustanovení § 806 obč. zák. »jde nepochybně na jevo, že jest nepřípustné změniti bezpodmínečnou dědickou přihlášku v podmíněnou«, upadlo do zjevného rozporu se zákonem, jenž na zmíněném místě výslovně mluví o »soudní dědické přihlášce« a napadené usnesení se právě s tímto užším pojmem po zákonu nevypořádalo. Pro názor, že se nepřípustnost změny soudní přihlášky dědické bezvýhradné na přihlášku s výhradou právního dobrodiní inventáře vztahuje jen na dědické přihlášky již soudem přijaté, mluví i úvahy hospodářské, neboť by nebylo slušné, by byla odebrána dědici, nabyvšímu správnou vědomost o pravém stavu pozůstalosti před soudním přijetím dědické přihlášky, možnost opraviti dřívější jej tížící přihlášku bezvýhradnou na přihlášku s výhradou právního dobrodiní inventáře.

Citace:

č. 11236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 602-603.