Čís. 11266.

»Novým jměním« ve smyslu § 179 nesp. říz. jest i jmění účastníkům řízení známé, ale jimi zatajené. Bylo-li pozůstalostní jmění zatajeno soudu pozůstalostnímu a zároveň poručenskému, není nezletilec vázán dohodou. To, že poručenský soud schválil smír, o sobě nestačí.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1931, Rv I 1754/30.) Za projednávání pozůstalosti po Josefu K-ovi byl uzavřen smír, podle něhož se poručník nezletilé dědičky spokojil s jejím podílem 9000 Kč. Na místě polovice výtěžku za chmel ze sklizně roku 1923 bylo vzato do aktiv 1450 Kč. Za sporu Ck IV 207/27 byl dne 7. února 1928 ujednán smír, podle něhož smírem »jsou vyrovnány veškeré dodnes mezi stranami vzniklé nároky a protinároky, zejména strany žalující proti pozůstalosti po Josefě K-ové«. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se nezletilá žalobkyně proti žalovanému zjištění, že trhová cena 18500 Kč za chmelovou sklizeň Josefa K-a z roku 1923 patří do jeho pozůstalosti, že žalovaný jest povinen to uznati a trpěti, by se těchto 18500 Kč jako dodatečně na jevo vyšlé pozůstalostní jmění dodatečně projednalo a žalovaný byl uznán povinným složití oněch 18500 Kč na soudě jako jmění nově na jevo vyšlé pro pozůstalost po Josefu K-ovi. Oba nižší soudy žaloby zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
V souzeném případě jde o polovici chmelové sklizně, která připadala na zůstavitele Josefa K-a. Nespomo jest, že z tohoto chmele bylo něco prodáno Jindřichu T-ovi a menší množství (74.5 kg) za 2900 Kč Maxu F-ovi. Ohledně chmele prodaného Jindřichu T-ovi uvádí sám žalovaný, že stržil se sklizně 1923 za veškerý chmel patřící Josefu o Josefě K-ovým, který byl prodán Jindřichu T., celkem 29000 Kč, žalobkyně oceňuje polovici na Josefa K-a připadající na 18500 Kč. V protokolu o projednání pozůstalosti ze dne 19. prosince 1923 jest při sepisu inventáře pod pol. XI aktiv uvedeno: »zásoby chmele a řepy v ceně 2.900 Kč, tedy polovice v ceně 1450 Kč«. Již z tohoto přednesu jest patrno, že soudci o odevzdání pozůstalosti rozhodujícímu a dohodu dědickou schvalujícímu byla utajena převážná část ceny chmele, stržená svémocným (§ 145 nesp. říz.) zcizením pozůstalostního jmění, a že jen nepatrná částka zásob chmele byla pojata do inventáře. Jest tedy utajená část chmele pokud se týče cena za ni jměním nově najevo vyšlým. Nezáleží na tom, že nejen žalovaný, nýbrž i zákonný zástupce žalobkyně o zatajení věděli. Již v rozhodnutí čís. 7979 sb. n. s. bylo vysloveno, že »novým jměním« podle §179 nesp. říz. jest rozuměti i jmění účastníkům řízení známé, ale jimi zatajené. Ano však ono jmění bylo soudu pozůstalostnímu a zároveň poručenskému zatajeno, není vzhledem k předpisu §§ 233 a 865 obč. zák. a § 27 nesp. říz. žalobkyně dědickou dohodou ze dne 19. prosince 1923 vázána, poněvadž dohoda co do tohoto zatajeného jmění nebyla poručenský schválena. Další otázkou jest, zda nárok žalobkyně na podíl ze jmění nově najevo vyšlého byl vyrovnán všeobecným smírem ve sporu Ck IV 207/27 ze dne 7. února 1928. Jde o dosah druhého bodu tohoto smíru, podle něhož smírem »jsou vyrovnány veškeré dodnes mezi stranami vzniklé nároky a protinároky, zejména nároky strany žalující proti pozůstalosti po Josefě K-ové, zemřelé dne 7. března 1927«. Jde tu tedy o všeobecný smír o všech rozepřích podle druhé věty § 1389 obč. zák. Podle tohoto zákonného předpisu nelze takovýto všeobecný smír vztahovati k právům, která byla úmyslně zatajena nebo na které strany nemohly pomýšleti. Odvolací soud zjistil, že o právu žalobkyně, o které nyní jde, věděli při smíru ze dne 7. února 1928 i matka i poručník dovolatelky. Ale to ani tu nestačí k rozhodnutí sporu, neboť ujednávati generální smír jménem nezletilce lze podle § 233 a 865 obč. zák. též jen se souhlasem poručenského soudu. Tento souhlas jest podmínkou platnosti závazku nezletilky; má-li se tudíž smír vztahovati i na právo žalobkyně, by z nového najevo vyšlého jmění dostala poměrný podíl příslušející jí ze závěti, musí býti na jisto postaveno, že nebylo poručenskému soudu ono právo zatajeno. To, že poručenský soud smír schválil, o sobě nestačí. Těmito otázkami neobíraly se soudy nižších stolic, vycházejíce z nesprávného právního názoru, že stačí, že žalovaný nic nezatajil proti poručníku Václavu H-ovi, a že jsou zjištěny okolnosti, z kterých plyne, že tento zákonný zástupce žalobkyně mohl, ujednávaje všeobecný smír, pomýšleti na sporné právo. Trpí proto řízení vadou podle § 496 čís. 2 a 513 c. ř. s. a bylo zrušiti rozsudky obou nižších stolic a věc vrátiti procesnímu soudu, by řízení doplnil.

Citace:

č. 11266. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 651-653.