Čís. 11188.

Žalobě o vyklizení najatého předmětu v případě § 1118 obč. zák. lze vyhověti přes to, že v konečném žalobním návrhu nebylo žádáno zrušení smlouvy, nýbrž se bylo přímo domáháno vyklizení najatého předmětu.
Soudu nelze přezkoumávali správnost a platnost nařízení stavebního úřadu, jímž bylo nařízeno zbourání budovy.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1931, Rv I 1848/31.)
Žalobu pronajímatele proti nájemci o vyklizení a odevzdání najatých místností, ježto žalobci bylo stavebním úřadem nařízeno zbourání stavby, v níž byly místnosti, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Rozsudku podle žaloby nebylo na závadu, jak se prvý soud neprávem domnívá, že žalující strana v žalobě nenavrhla předčasné zrušení nájemní smlouvy, nýbrž že se přímo domáhá žalobou vyklizení najatého předmětu, neboť otázka zrušení nájemní smlouvy jest jen předurčující pro vlastní účel žaloby, pro uznání žalované strany povinnou najaté místnosti vykliditi. Není tu tedy rozumného důvodu, by se z formálních důvodů trvalo na tom, by vedle výroku o povinnosti žalované strany místnosti vykliditi bylo též vysloveno, že se nájemní smlouva zrušuje, ano tuto otázku lze řešiti prejudiciálně, a též jiného než prejudiciálního významu nemá. Stačí proto, že žalující strana již v žalobě tvrdila okolnosti, jež zakládají její nárok na předčasné zrušení nájemního poměru ve smyslu ustanovení § 1118 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody § 503 čís. 3 a 4 c. ř. s., provádí vpravdě jen dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., ale není důvodné. Že pro zrušení nájemní a pachtovní smlouvy v případech § 1118 obč, zák. stačí i mimosoudní prohlášení, vyslovil a podrobně odůvodnil nejvyšší soud již v rozhodnutích uveřejněných ve sbírce n. s. pod čís. 4054 a 5671 a nemá příčiny, by se odchýlil od právního názoru tam hájeného. Podotýká se, že stačí také výpověď (srovnej sb. n. s. čís. 57, 116, 4054 a jiné) a že ani v případě žaloby redhibitorní podle ustálené praxe nejvyššího soudu není zapotřebí žalobního návrhu na zrušení smlouvy, ačkoliv i v § 932 obč. zák. jest použito slov: »žádati za zrušení smlouvy«. Ono prohlášení může býti učiněno i mlčky a jest je spatřovati již v tom, že se pronajimatel domáhá žalobou vyklizení a odevzdání místností najatých z některého z důvodů § 1118 obč. zák., neboť, vyvozuje-li důsledky z ustanovení tohoto paragrafu, nelze tomu jinak rozuměti, než že žádá zrušení smlouvy. V souzeném případě bylo ostatně ono prohlášení učiněno do jisté míry i výslovně tím, že na rubru žaloby byla žaloba označena jako »žaloba na zrušení nájemního poměru«, čímž dali žalobci s dostatek najevo, že se domáhají zrušení poměru nájemního. Odvolací soud tedy nepochybil, vyhověv změnou rozsudku prvého soudu žalobě přes to, že žalobci v konečném návrhu žalobním nežádali nejprve zrušení smlouvy, nýbrž přímo se domáhali vyklizení najatého předmětu.
Ale dovolání nemá pravdu ani potud, pokud tvrdí, že tu nebylo podmínek pro předčasné zrušení smlouvy podle § 1118 obč. zák., neboť magistrát hlavního města Prahy nařídil zbourání budovy, v níž jsou najaté místnosti, a správnost a platnost tohoto nařízení přezkoumávati nespadá do příslušnosti soudu.

Citace:

č. 11188. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 516-518.