Čís. 10998.

Návrh podle § 61 j. n., by byl k ústnímu jednání přivzat odborný soudce laik, nepředpokládá, by bylo jednáno ve věci hlavní. Přibrání soudce laika není na závadu, že by musel býti proto rok odložen.
Učinil-li žalobce návrh na postoupení věci obchodnímu senátu podle § 261 c. ř. s., avšak jen pro případ, kdyby jeho původnímu návrhu na přibrání soudce laika podle § 61 j. n. nebylo vyhověno, nevzdal se práva napadnouti usnesení procesního soudu prvé stolice, jímž nebylo tomuto návrhu vyhověno.
(Rozh. ze dne 18. září 1931, R I 673/31.)
Žaloba byla podána u obecného senátu krajského soudu v M. a byla přijata na soud. Když žalovaná vznesla námitku věcné nepříslušnosti soudu proto, že věc patří před soud (senát) obchodní, učinil žalobce, odvolávaje se na § 61 j. n., návrh, by byl k ústnímu jednání povolán odborný soudce laik. První soud shledal, že námitka věcné nepříslušnosti je důvodná, zamítl však žalobcův návrh s odůvodněním, že § 61 j. n. má na mysli, že bylo již jednáno ve věci hlavní; předpokladu toho že tu však není. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by postupoval podle § 61 j. n. Důvody: S názorem prvého soudu nelze souhlasili. Je-li v německém doslovu § 61 j. n. použito obratu »in einer verhandelten Rechtssache«, nelze tím rozuměti jen rozepři již projednanou, a to bez ohledu na to, zda jednáno již také ve věci hlavní čili nic. Při výkladu § 61 j. n. jest míti na zřeteli, že ustanovení to jest jedním z předpisů, směřujících k tomu, by se námitkám nepříslušnosti soudu, jež v četných případech vedou jen k průtahu a zdražení sporu, nedostalo váhy a významu, jež jim nepřísluší, dále k tomu, by pokud možno bylo využito příprav a kroků již učiněných k věcnému rozhodnutí. Slouží tedy § 61 j. n. také zásadně procesní hospodárnosti. V souzeném případě byla již podána žalobní odpověď ve věci samé; krajský soud v M. působí jednak jako soud obecný, jednak jako soud obchodní, takže se povolání soudce laika může státi bez jakýchkoli obtíží a průtahů. Jsou tedy splněny všechny předpoklady § 61 j. n. a nebylo důvodu žalobcův návrh zamítati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že jsou splněny předpoklady § 61 j. n. Stěžovatelka jest na omylu, domnívajíc se, že tomu tak není, poněvadž by rok ze dne 6. února 1931 byl musil býti odročen k vůli přibrání soudce laika. Nehledíc k tomu, že by ani tato okolnost nebyla na závadu použití § 61 j. n. (srov. rozh. Glaser-Unger 7685), nebylo při správném postupu- procesního soudu prvé stolice odročení vůbec zapotřebí, neboť žalobce učinil návrh na přibrání soudce laika již před rokem ze dne 6. února 1931 a, poněvadž stěžovatelka sama připouští, že bylo předem zřejmé, že věc patří před obchodní senát, měl předseda senátu učiniti opatření, by soudce laik byl volán již k tomuto roku. Žalobce ovšem učinil i návrh na postoupení věci obchodnímu senátu podle § 261 c. ř. s., avšak jen pro případ, kdyby jeho původnímu návrhu na přibrání soudce laika podle § 61 j. n. nebylo vyhověno. Tím se však žalobce nijak nevzdal práva napadnouti usnesení procesního soudu prvé stolice, jímž tomuto původnímu návrhu nebylo vyhověno.

Citace:

Čís. 10998.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 177-178.