Čís. 10969.»Obdrženou zprávou« v § 158 obč. zák. jest rozuměti určitou vědomost manželovu o tom, že dítko jeho manželky přišlo na svět, nevyžaduje se však, by manžel svěděl i o tom, že se dítě narodilo v zákonné lhůtě podle § 138 obč. zák., pokud se týče podle dvorního dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s.(Rozh. ze dne 8. září 1931, Rv I 1001/30.)63* Rozvedený manžel domáhal se oduznání manželského původu dítěte, jež porodila jeho manželka tři měsíce po rozvodu manželství od stolu a lože. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů; Tříměsíční lhůta pro popření manželského původu (§ 158 obč. zák.) počíná od doby, kdy manžel zvěděl o narození dítěte. V § 158 obč. zák. se mluví sice jen o tříměsíční lhůtě po té, co manžel obdržel zprávu, aniž se praví, čeho se zpráva týká, to však jest obsaženo v předchozím § 156 obč. zák., jenž věcně souvisí s § 158 obč. zák., kde se výslovně mluví o zprávě o narození dítěte. Podle toho lhůta počíná, kdy se manžel dozví o narození, nezáleží však na tom, kdy se dozví o jiných bližších okolnostech narození se týkajících, zvláště tedy není třeba, ježto to zákon nikde nevyžaduje, by manžel zvěděl přesně i o dnu narození, ba ani, zda se dítě narodilo do 300 dnů po soudním rozvodu, či později. Zví-li manžel o narození dítěte z jeho rozvedené manželky, neznaje přesně den, a po dni narození nepátrá, jedná na své nebezpečenství, že propase lhůtu k žalobě podle § 158 obč. zák. Zpráva o narození dítěte musí ovšem býti určitá, jak v nauce jest uznáváno a jak uznáno i rozhodnutími soudními, jichž se žalovaný v tom směru v odvolání dovolává, než určitou jen co do skutečnosti narození, tak aby o jsoucnosti dítěte nebylo pochybnosti. Zjištění prvého soudu, že žalobce zvěděl o narození dítěte již před smrtí své bývalé manželky, nastavší v roce 1922, jest správné.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Po právní stránce byla věc odvolacím soudem posouzena správné a dovolatel se odkazuje v té příčině na důvody napadeného rozsudku, jež vyhovují stavu věci a zákonu. Se zřetelem k dovolatelovým vývodům se podotýká, že ze slov § 158 obč. zák. »po obdržené zprávě« nelze vyvozovali, že zákon vyžaduje něco více, než nabytou vědomost manželovu o tom, že dítko jeho manželky přišlo na svět. Zejména nevyžaduje zákon, by manžel zvěděl také o tom, že se dítě narodilo v zákonné lhůtě podle § 138 obč. zák. pokud se týče dvorního dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s. Mluví-li se v § 158 obč. zák. o dítěti »zrozeném v zákonné lhůtě«, jest tím stanoven jen objektivní předpoklad manželova práva k popření manželského původu dítěte, ale zákon tím neurčuje, že se zpráva o narození dítěte musí vztahovati i na to, že se dítě narodilo před uplynutím. 300 dnů po soudním rozvodu. Opačný názor dovolatelův nemá v zákoně opory. (Srovnej též rozhodnutí čís. 1869, 3555, 8706, 9336 sb. n. s.) Podle zjištění nižších soudů bylo manželství žalobcovo s Bertou S-ovou rozvedeno dne 4. března 1921 a dítě se narodilo dne 16. června 1921. Od povolení soudního rozvodu do narození dítka neuplynulo tedy deset měsíců, dítě bylo zrozeno v zákonné lhůtě a ustanovení dvorního dekretu ze dne 15. června 1835, čís. 39 sb. z. s. nemůže tu vůbec přicházeti v úvahu.