Čís. 11079.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928. Podepsal-li jednatel společnosti s r. o., jenž byl uveden ve směneční adrese osobně, směnku pod zněním existující společnosti s r. o., jde o odepření osobního přijetí směnky. Prohlášení jeho nelze považovati ani za akcept společnosti.s r. o. (již měli zastupovati a znamenati dva jednatelé) připojený neoprávněným zmocněncem.
(Rozh. ze dne 15. října 1931, Rv I 1593/31.)
Směnečná adresa směnek, o něž jde, zněla »Monsieur Frant. H,, Société G. Film«. Akcept směnek byl proveden tím způsobem, že pod razítkem G. Film, společnost s r. o., byl podepsán Frant, H, Společnost G. Film zastupovali a firemně znamenali společně oba jednatelé František H. a Karel P., nebo jeden jednatel a prokurista, jenž však dosud nebyl zapsán. Směnečné platební příkazy proti Františku H-ovi ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Směnka nebyla adresována na firmu »G.-Film, společnost s r. o.«, neboť zněla na pana Františka H-a s přídavkem »Societé G.-Fílm«, což není vůbec textem firemního označení oné společnosti. Směnky nejsou akceptovány firmou: »G.-Film společnost s r. o.«, ježto razítko není podepsáno oběma jednateli, nýbrž jen žalovaným Františkem H-em. Poněvadž není vyhověno ani předpisu § 102 sm. zák. o podepsání plnomocníkem, jest podle §§ 19 a 103 sm. zák. podpis Františka H-a pokládati za jeho osobni podpis, za podpis, který zavazuje směnečně jeho a nikoli firmu G.-Film, společnost s r. o. V souzeném případě shoduje se však tento akceptační podpis úplně s adresou, znějící rovněž osobně na Frant. H-a, není tu tedy vytýkané nesrovnalosti a zažalované směnky máji všechny zákonem vyžadované náležitosti.
Nejvyšši soud směnečné platební příkazy zrušil.
Důvody:
Dovoláni žalovaného nelze upřiti oprávněni, neboť odvolací soud neposoudil věc po právni stránce správně. Souhlasným udánim stran jest zjištěno, že jako směnečník jest uveden ve sporných směnkách žalovaný. Tvrdila to i žalobkyně již v první stolici a opakuje to ještě i v dovolací odpovědi. Jak však ze směnek lze seznati, podepsal žalovaný směnky tím způsobem, že pod zněni společnosti G.-Film podepsal svoje jméno. Z toho však vyplývá, že žalovaný nepřijal směnku za sebe, nýbrž za společnost, že se tudíž tímto prohlášením nechtěl osobně směnečně zavázati. Toto prohlášeni nelze však považovati ani za akcept společnosti, připojený neoprávněným zmocněncem ve smyslu §§ 102 a 103 sm. zák., z něhož by byl zavázán žalovaný jako falsus procyrator, jak mini odvolací soud, poněvadž akceptovati může směnku jen směnečník, jímž společnost není. Dovolatel tedy osobně za sebe směnky přijati nechtěl a také nepřijal, a pokud je podepsal, stalo se tak s obmezením, že je přijímá jen za existující společnost G.-Film, což se rovná úplnému odepření osobního přijetí směnek (§§ 20 a 23 sm. zák., srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 10.724).

Citace:

Čís. 11079. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 325-326.