Čís. 11106.

Nejde o odporující si dědické přihlášky (§§ 125, 126 nesp. říz.), týkají-li se obě přihlášky (vdovy a sestry zůstavitelovy) čtvrtiny pozůstalosti podle § 1253 obč. zák., sestra žádá přikázání celé čtvrtiny, předbíhajíc výsledku odvozovanému z výkladů § 757 obč. zák., kdežto v přihlášce vdovy není zmínky o započtení podle tohoto paragrafu. Jde tu jen o výklad § 757 obč. zák., jenž jest věcí nesporného soudce.
(Rozh. ze dne 20. října 1931, R I 824/31.)
K pozůstalosti po Václavu ,B-oví přihlásila se pozůstalá vdova bezvýmínečně ze smlouvy dědické a pak s odvoláním se na § 1253 obč. zák. ze zákona ještě k jedné polovině zbývající čtvrtiny pozůstalosti. Zůstavitelova sestra se přihlásila k dědictví bezvýminečně k čisté čtvrtině pozůstalosti podle § 1253 obč. zák. Pozůstalostní soud poukázal co do osminy pozůstalosti na pořad práva zůstavitelovu sestru. Důvody: V pozůstalosti, o niž jde, byla uznána pravost a platnost dědické smlouvy ze dne 5. dubna 1891, v níž se manželé Václav a Marie B-ovi vzájemně ustanovili za dědice. Poněvadž v dědické smlouvě není zmínky o čtvrtině pozůstalosti určené k volnému pořizování, zejména ani v této smlouvě, ani jinde zůstavitel o této čtvrtině zvlášť nepořídil, nastupuje co do této čtvrtiny posloupnost ze zákona. A tu jest právě rozpor obou účastnic. Universální dědička vdova Marie B-ová přihlásila se z dědické smlouvy a kromě toho jako zákonná dědička, poněvadž není nepominutelných dědiců, ještě k polovici ze zbývající čtvrtiny pozůstalosti. Sestra zůstavitelova Anina B-ová přihlásila se ze zákona k celé oné čtvrtině. Obě tyto přihlášky byly přijaty na soud, jakž předpisuje § 125 nesp. říz. V přihláškách těch jest rozpor. Poněvadž jde o dědické přihlášky dědiců ze zákona navzájem (přihláška z dědické smlouvy ke třem čtvrtinám pozůstalosti nepadá tu v úvahu), má soud po výslechu stran odkázati toho z odporujících si dědiců, by podal žalobu, jenž by musil dříve zbaviti moci silnější důvod dědického práva svého odpůrce, by mohl zjednat! platnost svému dědickému právu (§ 126 druhý odstavec, nesp. říz.). Obě účastnice odůvodňuji nárok dědický předpisem § 1253 obč. zák., avšak každá mu dává jiný smysl. Vdova zdůrazňuje, že vedle dědické smlouvy jest co do oné čtvrtiny zákonnou dědičkou (§ 757 obč. zák.) na polovici, kdežto Anna B-ová jí toto právo odpírá poukazujíc na slova zákonodárcova, že ona čtvrtina volná k pořizováni, »nepřipadne smluvnimu dědici«, nýbrž zákonným dědicům. Výklad tento se však nezdá býti správným, uváži-li se, že v této poslední větě šlo zákonodárci o to, by zdůraznil, že, třebaže dědická smlouva jednala o celém jmění obou manželů, přece jen její účinnost jest obmezená, vztahujíc se jen na ony tři čtvrtiny, kdežto co do zbývající čtvrtky nenastupuje plně a beze všeho pozůstalý manžel (není-li závěti), nýbrž dědicové zákonní. Nelze přehlédnouti, že při vzniku tohoto zákonného předpisu neměl pozůstalý manžel bezvýhradné právo dědické ze zákona, jako dnes po novele z roku 1916 a že skutečně dříve, byly-li děti, musil se spokojili s požívacím právem, odtud jest i vysvětlitelný onen neurčitý doslov § 1253 obč. zák., který však přes to připouští oprávněnost výkladu, že k oné čtvrtině jsou povoláni všichni zákonní dědici, kteří podle případu a podle zákonných předpisů přicházejí v úvahu, tudíž, není-li ascendentů, ani descendentů a z postranních příbuzných jediná sestra, že povolání vdovy ze zákona se vztahuje k polovině oné čtvrtiny. Zdá se tedy dědický titul vdovin, pokud jde o tuto osminu (na niž si činí také nárok Anná B-ová) silnější a byla proto Anna B-ová poukázána na pořad práva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Správně poukázal první soud Annu B-ovou, jakožto zůstavitelovu sestru a zákonnou dědičku co do druhé polovice čtvrtiny pozůstalosti na pořad práva, neboť silnějším jest zajisté nárok vdovy Marie B-ové k oné polovici volné čtvrtiny, a to vzhledem k § 757 obč. zák., a nepadá na váhu to, co rekurentka ve stížnosti uvádí, že se do dědického podilu manželky započte vše, co jí náleží ze jmění zůstavitele podle svatebních anebo dědických smluv.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Jde o potvrzující usnesení rekursního soudu, jemuž podle § 16 nesp. říz. jest odporováno pro zřejmý rozpor se zákonem a se spisy. Nejvyšší soud shledává zřejmý rozpor se zákonem ve výkladu §§ 125 a 126 nesp. říz. Zůstavitel zanechal dědickou smlouvu z 5. dubna 1891 a zemřel bezdětek. Pozůstalá manželka Marie B-ová přihlásila se k dědictví bezvýminečně ze smlouvy dědické a s odvoláním na § 1253 obč. zák. a § 777 (správně 757) obč. zák. ze zákona ohledně jedné čtvrtiny pozůstalosti (tedy k jedné osmině). Sestra zůstavitelova přihlásila se k dědictví bezvýminečně k čisté, tedy plné čtvrtině pozůstalosti podle § 1253 obč. zák., vyhrazené zákonné posloupnosti, a prohlásila zároveň, že přijímá odkaz 3.000 zl. r. m. jí bratrem v dědické smlouvě určený. Prvý soud po výslechu účastnic poukázal sestru zůstavitelovu Annu B-ovou jako zákonnou dědičku s odporem proti dědické přihlášce vdovy Marie B-ové ze zákona k jedné osmině pozůstalosti na pořad práva. Rekursní soud na rekurs Anny B-ové potvrdil usnesení prvého soudu. Podle § 125 nesp. říz., bylo-li podáno k téže pozůstalosti několik dědických přihlášek, které si odporují, buďtež sice všechny přijaty, ale soud, vyslechna účastníky, rozhodne, kdo z nich má proti druhému vystoupiti jako žalobce, a zároveň určí lhůtu k žalobě. Kdo má býti poukázán, by podal žalobu, o tom ustanovuje § 126 nesp. říz. Podle vylíčeného stavu věci nejde o odporující si dědické přihlášky, protože obě přihlášky, vdovy i sestry zůstavitelovy, týkající se čtvrtiny pozůstalosti podle § 1253 obč. zák., si vlastně neodporují, neboť podle §§ 125 a 126 nesp. říz. musily by si odporovati dědické tituly a dědické nároky z nich plynoucí (rozh. čís. 10.665 sb. n. s.), kdežto v souzeném případě poměr účastnic k zůstaviteli není sporný a obč účastnice jako zákonné dědičky odvolávají se také na ustanovení § 757 obč. zák. Přihlašuje-li se vdova s odvoláním na toto ustanovení §§ 1253 a 757 obč. zák. k dědictví k osmině pozůstalosti a sestra k plné čtvrtině pozůstalosti, není tu rozporu v dědických přihláškách, nýbrž v přihlášce sestřině se jen předbíhá výsledku odvozovanému z výkladu ustanovení § 757 obč. zák., jež přikazuje, by bylo započteno do dědického podílu manželova, co mu náleží ze jmění manželova podle svatebních smluv nebo podle dědické smlouvy. Důsledkem toho žádá sestra přikázání celé čtvrtiny pozůstalosti, kdežto v přihlášce vdovině není o započtení zmínky. Není tu proto mezi dědickými přihláškami rozporu, který bylo by nutno odkliditi sporem, nýbrž jde tu jen o výklad ustanovení § 757 obč. zák., tedy o právní otázku, kterou rozhodnouti přísluší nespornému soudci v pozůstalostním řízení. Odporuje zákonu, když nižší soudy v tomto případu sestru zůstavitelovu odkázaly na pořad práva, neboť bylo věcí pozůstalostního soudu, by vysvětliv zúčastněným stranám zákonná ustanovení a vyloživ předpis § 757 obč. zák. s nimi pozůstalost projednal na základě přihlášek přijatých k soudu.

Citace:

Čís. 11106. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 372-374.