Čís. 11260.Soudům nepřísluší rozhodovati o tom, zda jde o cestu veřejnou, aniž o tom, zda vlastníku lesa přísluší podle § 24 lesního zákona uveřejněného patentem ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák. právo dopravovati dříví z lesa po cizím pozemku. Otázkami těmito nemohou se řádné soudy zabývati ani tehdy, jsou-li obsahem námitek proti zápůrčí žalobě podle § 523 obč. zák. Výrok správního úřadu o oprávněnosti dopravy lesních plodin přes cizí pozemky má povahu konstitutivní. (Rozh. ze dne 17. prosince 1931, R I 1008/31.) Proti žalobě, domáhající se výroku, že žalovaný porušil vlastnické právo žalobců tím, že po jejich pozemku vozil dříví, vznesl žalovaný námitku nepřípustnosti pořadu práva, kterou odůvodnil jednak tím, že cesta, po níž vozil dříví, je cestou veřejnou, jednak tím, že po cestě bylo voženo dříví z lesa Antonína Š-a, les tento nemá spojení se sítí veřejných cest a žalobci jsou tudíž povinni podle § 24 lesn. zákona dovoliti přes svůj pozemek odvážeti lesní plodiny. Soud prvé stolice neuznal sice námitku nepřípustnosti pořadu práva, pokud byla uplatňována veřejnost cesty, uznal tak však vzhledem k ustanovení § 24 lesn. zák. a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Jde o vlastnickou žalobu zápůrčí, tedy o nárok soukromoprávní, o němž přísluší rozhodovati podle § 1 j. n. soudům, ano není zákona, který by žaloby tohoto druhu odkazoval na jiné orgány. To správně uznal již první soud. Kdežto však správně poukázal k tomu, že proti takovéto žalobě může se žalovaná strana brániti jen námitkami soukromoprávními, a nepustil se proto do jednání o námitce, že žalovaná strana jezdila po pozemku žalobců proto, že tudy jde veřejná cesta, a správně pak usoudil, že z tohoto důvodu nelze namítnout i proti zápůrčí žalobě nepřípustnost pořadu práva, nedržel se tohoto správného názoru při posuzování druhé námitky: První soud praví, že podle § 24 lesn. zák. uložena jest vlastníku pozemku, po kterém se musí dopravovati dříví z lesa, zákonná služebnost ve prospěch majetníka lesa, kdyby jinak nemohly vůbec anebo jen s velkým nákladem býti lesní plodiny z lesa vyvezeny. O nutnosti takové cesty (zákonné služebnosti) rozhoduje politický úřad. Poněvadž o tom, zda bylo nutné, použíti cesty, o kterou jde, rozhoduje úřad správní, nikoli soud, odmítl první soudce žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. První soudce neodmítl žalobu proto, že žaloba nepatří na soud, nýbrž proto, že rozhodnutí o námitce proti žalobě nepatří na soud. I tu však použila žalovaná strana námitky veřejného práva a první soud, ač sám praví, že proti soukromoprávní žalobě může žalovaná strana na soudě použiti jen námitek práva soukromého, neodmítl tuto námitku, nýbrž žalobu. Použije-li se proti soukromoprávnímu nároku obrany, patřící před úřady správní, neztrácí tím žaloba povahu soukromoprávní, a nelze proto žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva. Je věcí žalované strany, by si sama u příslušného správního úřadu vymohla výrok, podle něhož sporné cesty může používati, an jí v tom brání žalující strana, nemůže si však osobovati toto právo na odražení soukromoprávní vlastnické žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Žalobci domáhají se svobody svého pozemku uvádějíce, že jejich pozemek není zatížen žádnou služebností a že žalovaný zasahuje do jejich vlastnického práva, voze po pozemku dříví. Jde o zápůrčí žalobu podle § 523 obč. zák. Soudy nižších stolic ve shodě s rozhodnutím čís. 4604, 7655 a 10756 sb. n. s. dovodily, že podle § 1 j. n. nepatří na pořad práva nárok na užívání pozemku jako cesty veřejné, ježto rozhodovati o tom, zda jde o cestu veřejnou, není nikde přikázáno řádným soudům, a že proto takový nárok nemůže se před řádnými soudy uplatňovati ani žalobou ani námitkou. Rekursní soud zcela správně a důsledně dále dovodil, že z téhož důvodu nepřísluší soudům rozhodovati o otázce, zda vlastníku lesa přísluší podle § 24 lesního zákona uveřejněného patentem ze dne 3. prosince 1852 čís. 250 ř. zák. právo dopravovati dříví z lesa po cizím pozemku, a že proto nemůže žalovaný tuto okolnost uplatňovati námitkou proti žalobě. Stěžovatel, chtěje vyvrátiti důvody napadeného usnesení, tvrdí, že vlastník lesa má zákonnou služebnost dopravovati plodiny lesní přes služebný pozemek a že případný výrok správního úřadu o oprávněnosti dopravy má co do vzniku oprávnění povahu deklaratorní, nikoli konstitutivní. S názorem tím nelze zcela souhlasiti, ježto stěžovatel nepřihlíží k doslovu celého § 24 lesního zákona. V prvém jeho odstavci se sice praví, že každý vlastník pozemků je povinen dovoliti přes své pozemky dopravu lesních plodin, které buď vůbec nelze nebo jen s nepoměrnými výlohami z lesa dopraviti nebo dále dovážeti, při čemž vlastníku pozemku přísluší proti vlastníku lesa nárok na náhradu škody, a to na úplné zadostiučinění. Ale v dalších odstavcích téhož § se praví, že o nutnosti dopravy dříví přes cizí pozemky má rozhodnouti nejnižší politický úřad po výslechu stran a znalců a při tom určiti prozatímně odškodné; nejsou-li s tím strany spokojeny, mají právo rekursu k vyšší politické stolici, a pokud jde o určení sporných odškodňovacích částek, jest stranám, nedocílí-li se politickou cestou dohody, vyhražen pořad práva; doprava dříví nesmí však býti zadržována, jakmile bude složena částka prozatím vyšetřená. Z tohoto celého doslovu § 24 lesního zákona jest tedy patrno, že se v odstavci prvém § 24 lesního zákona nepropůjčuje vlastníku lesa právo, by podle svého uvážení použil k dopravě dříví cizího pozemku proti vlastníkově vůli, nýbrž že tak smí učiniti jen za předpokladů v dalších odstavcích tohoto § stanovených. Výrok správního úřadu má tu povahu konstitutivní, ba po případě jest výkon práva k dopravě dříví přes cizí pozemky, ač již byl politickým úřadem za nutný uznán, závislý ještě na složení prozatímně zjištěné náhrady, do kteréž doby není vlastník lesa oprávněn, by dříví dopravoval po cizím pozemku proti vlastníkově vůli. Činil-li žalovaný tak, ač ještě politický úřad neučinil nález podle § 24 (2) cit. zákona, zasáhl tím neoprávněně do cizího majetku, proti čemuž se může žalobce brániti žalobou podle § 523 obč. zák. Rozhodnouti o námitce, zda onu dopravu jest po rozumu § 24 cit. zák. uznati za nutnou a přiznati takovému rozřešení zmíněné prejudicielní otázky dokonce zpětné účinky, nejsou řádné soudy povolány. Jak rekursní soud správně dovodil, nepatří proto zmíněná námitka žalovaného před soud a nemůže býti podkladem k odůvodnění nepřípustnosti pořadu práva. Poukaz stěžovatelův na § 26 lesního zákona, který jedná o plavení dříví a o dopravě vorů, jest nepřípadný, ježto jde o úpravu poměrů zcela odlišných.