Čís. 10967.

S pohledávkou, u níž jest v pozemkové knize poznamenána hypotekární žaloba (§ 59 knih. zák.), nelze nakládati jako s pohledávkou s rozvazovací výminkou (§ 220, čtvrtý odstavec, ex. ř.).
Soudní určení nákladů ve smyslu § 216 čís. 4 ex. ř. vyžaduje, by strana předložila včas (§ 210 ex. ř.) soudu seznam nákladů i s doklady k osvědčení položek a údajů tohoto seznamu snad potřebnými; údaj úhrnné částky nestačí.
(Rozh. ze dne 8. září 1931, R I 677/31.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice knihovnímu věřiteli útraty v pořadí pohledávky, u níž byla poznamenána hypotekární žaloba. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle rekurentova názoru měly nižší soudy rekurentovi přisouditi přihlášené útraty, třebaže dosud nebyly známé, protože útratová pohledávka má podle § 216 čís. 4 ex. ř. stejnou přednost s jistinou a s jeho pohledávkou, při níž bylo poznamenáno v pozemkové knize podání žaloby o zaplacení, jest nakládati jako s pohledávkou zajištěnou zástavním právem s rozvazovací výminkou podle § 220 ex. ř. Tento předpis tu neplatí, protože podle § 220 čtvrtý odstavec ex. ř. je jen s takovými pohledávkami nakládati jako s pohledávkami s rozvazovací výminkou, u nichž jest ve veřejné knize zapsána poznámka spornosti nebo poznámka žaloby o výmaz, tedy poznámka podle § 61 a násl. knih. zák., nikoli však i poznámka hypotekární žaloby podle § 59 knih. zák., o niž jde v souže- ném případě. V tomto případě nelze však použiti ani ustanovení § 216 čís. 4 ex. ř. Podle něho mají stejnou přednost s jistinou jen soudně určené náklady rozepře a exekuce. Soudní určení nákladů vyžaduje však podle § 54 c. ř. s. a § 78 ex. ř., by strana předložila včas (§ 210 ex. ř.) soudu seznam nákladů i s doklady k osvědčení položek a údajů tohoto seznamu snad potřebnými. Než rekurent se obmezil ve své přihlášce na povšechný údaj úhrnné částky, v níž náklady na rozepři snad již vznikly a budoucně ještě mohou vzniknouti. Nepodal tudíž soudům dostatečný podklad, by mohly o jeho nároku rozhodnouti podle zákona.

Citace:

Čís. 10967.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 118-119.