Čís. 11198.

Rovnoměrné uspokojení věřitelů ze všech vložek stižených simultánním zástavním právem předpokládá podle § 222, druhý odstavec, ex. ř. jen, by byly vydraženy všechny nemovitosti, na nichž vázne simultánně hypotekární pohledávka, nevyžaduje se však, by se tak stalo u téhož soudu a společně, aniž aby všechny simultánně zavazené nemovitosti patřily témuž vlastníku.
Použití § 222, třetí odstavec, ex. ř. nepředpokládá, by zadní věřitel, jenž obdržel méně, ježto simultánní věřitel byl uspokojen jen z jedné vložky, byl zajištěn zástavním právem v ostatních vložkách, aniž, aby v nich byl pro něho vložen náhradní nárok.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1931, R II 248/31.)
Ve vložkách čís. 2 a 621 v Z. a ve vložkách čís. 93 a 292 v S. vázly simultánně pohledávky Spořitelny města R., a to pohledávka 300000 Kč ve vložkách čís. 2 obce Z., čís. 93 a 292 obce S., pohledávky 65000 Kč a 50000 Kč ve vložkách čís. 2 a 621 obce Z., pak ve vložkách čís. 93 a 222 obce S. Všechny vložky byly v exekuční dražbě vydraženy. Z vložky čís. 2 a 621 v Z. byly úplně uspokojeny pohledávky Spořitelny města R. 65000 Kč a z vložky čís. 2 v Z. pohledávka 50000 Kč úplně a z téže vložky pohledávka 300000 Kč částečně. Za pohledávkou Spořitelny města R. vázla ve vložce čís. 2 v Z. pohledávka firmy j. 108900 Kč. V projednávané věci E 3445/30 jde o rozvrh nejvyššího podání za vložky čís. 93 a čís. 292 v S., k němuž přihlásila firma J. náhradní nárok 108900 Kč. Vložky čís. 2 a 621 v Z. byly exekučně prodány u okresního soudu v R. pod E 238/30. Soud prvé stolice k odporu další knihovní věřitelky nepřikázal firmě J. nic na pohledávku 108900 Kč. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by po náležitém šetření znovu rozhodl. Důvody: Při rozdělení nejvyššího podání E 238/30 okresního soudu v R. byl přiznán stěžovatelce (firmě J.) náhradní nárok podle § 222, třetí odstavec ex. ř. pro pohledávku 108900 Kč 60 h s přísl., ježto vymáhající věřitelka Spořitelna města R. zajištěné pohledávky 65000 Kč a 50000 Kč s přísl. obdržela přikázané z tamní rozvrhové podstaty, ačkoliv byly simultánně zajištěny též na vl. čís. 93 a 292 v S., též exekučně prodaných. Přihlásila-li pak stěžovatelka náhradní nárok, jak se stalo, k rozvrhu nejvyššího podání za tyto nemovitosti, bylo o něm uznati podle § 222, třetí odstavec ex. ř., třebaže pohledávka 108900 Kč 60 h na nemovitostech vl. čís. 93 a 292 v S. knihovně zajištěna nebyla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ačkoli rekursní soud nevyhradil svému usnesení právní moc, jest nicméně dovolací rekurs přípustný, neboť napadené usnesení jest vlastně změnou usnesení prvého soudu podle § 527 prvý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř., ponechávajíc další zařízení, potřebná následkem jeho výroku, soudu, jenž vydal první usnesení (§§ 233, 234 ex. ř.). Ve věci samé jest přisvědčiti názoru rekursního soudu. Odstavec druhý § 222 ex. ř. stanoví jako předpoklad pro rovnoměrné uspokojení věřitelů ze všech vložek stižených simultánním zástavním právem, by byly vydraženy všecky nemovitosti, na nichž vázne simultánně hypotekární pohledávka. Aby se tak stalo u téhož soudu a společně, jak dovolací rekurs za to má, zákon nežádá. Rovněž není předpokladem, aby všechny simultánně zavázané nemovitosti patřily témuž vlastníku, jak dovolací rekurs rovněž omylem tvrdí. Poněvadž všecky čtyři vložky (čís. 2 a 621 v Z., pak čís. 93 a 292 v S.), na nichž vázly simultánně hypotekární pohledávky Spořitelny města R., a to: pohledávka 300000 Kč ve vložkách čís. 2 obce Z., čís. 93 a 292 obce S., pohledávky 65000 Kč a 50000 Kč ve vložkách čís. 2 a 621 obce Z., pak ve vložkách čís. 93 a 292 obce S., byly vydraženy v čase přibližně stejném, mělo nastati uspokojení těchto pohledávek spořitelny ze všech vložek, na nichž vázly, poměrně podle druhého odstavce § 222 ex. ř. To se však nestalo, nýbrž byly uspokojeny ze vložek čís. 2 a 621 poz. knihy obce Z. pohledávka spořitelny ve výši 65000 Kč a z vložky čís. 2 obce Z. pohledávka 50000 Kč s přísl. úplně a z téže vložky pohledávka 300000 Kč částečně, čímž byla zkrácena firma J., která se svou pohledávkou 108900 Kč řadila ve vložce čís. 2 obce Z., přímo za pohledávkami spořitelny, neboť se takto na ni z vložky čís. 2 v Z. nic nedostalo, kdežto při poměrném uspokojení by byla bývala aspoň částečně uspokojena. Tuto křivdu má napraviti ustanovení třetího odstavce § 222 ex. ř., jak správně uvedl rekursní soud, tím, že se má dostati poškozené firmě uspokojení z oněch nemovitostí, které byly též vydraženy, které však nepřispěly k uspokojení pohledávek spořitelny. To jsou právě nemovitosti ve vložkách čís. 93 a 292 pozemkové knihy S. Podle řečeného zákonného ustanovení dojde tedy stěžující si firma se svou pohledávkou uspokojení potud, pokud by ho byla došla z vložky čís. 2 v Z., kdyby pohledávky spořitelny byly bývaly z uvedených vložek poměrně uspokojeny. Při tom na tom nic nezáleží, — neboť to zákon nežádá, — že pohledávka firmy J. nebyla zajištěna zástavním právem též ve vložkách čís. 93 a 292 v S. a že tam nebyl vložen ani náhradní nárok, neboť ustanovení o vkladu náhradního nároku se tohoto případu netýče, nýbrž podle čtvrtého odstavce § 222 ex. ř. předpokládá, že byly v dražbě prodány jen některé z nemovitostí simultánně zavázaných, kdežto nemovitosti, na něž má býti náhradní nárok vložen, prodány nebyly. Další výtka dovolacího rekursu, že prý firma J. neuplatnila své náhradní nároky do skončení rozvrhového roku, který se konal u okresního soudu v R. dne 10. března 1931, jest lichá, neboť firma J. uplatňovala u okresního soudu v R. svůj nárok podle § 222 ex. ř. již podáními ze dne 28. prosince 1930 a ze dne 22. ledna 1931, pak při rozvrhovém roku dne 10. března 1931 a byl jí též náhradní nárok přiznán dodatečným usnesením k rozvrhovému usnesení ze dne 4. dubna 1931. Rozhodný v té příčině byl však jen rozvrhový rok konaný dne 7. května 1931 u okresního soudu v S., při němž firma J. svůj náhradní nárok po rozumu § 222 třetí odstavec ex. ř. uplatnila, odvolavši se při tom na svou přihlášku ze dne 19. dubna 1931 a na usnesení okresního soudu v R., jenž jí náhradní nárok přiznal.

Citace:

č. 11198. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 536-538.