Čís. 10960.

Zákon ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace.
Pro nárok na náhradu škody z okleštění stromoví při zřizování elektrického vedení není přípustným sporné řízení, nýbrž jest jednati v řízení mimosporném.
(Rozh. ze dne 7. září 1931, R I 448/31.)
Žalovaná společnost prováděla podle povolení zemského úřadu zařízení vedení elektrického proudu. Žalobce domáhal se na žalované žalobou náhrady škody, ježto při stavění stožáru pro elektrické vedení byla poškozena hrušeň patřící žalobci tak, že zašla. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Bylo zjištěno, že žalovaná byla pro přespolní vedení prohlášena za podnik všeužitečný a zemský úřad uložil všem vlastníkům pozemků trpěti, by žalovaná postavila podle projektu stožáry a napjala přes pozemky vodiče pro elektrický proud, dále trpěti přístup a trpěti okleštění stromů na nich, alespoň udržování jich v takové výši, by netrpělo vedení elektrovodů. Mezi stranami jest spor, zda jde o odškodné ve smyslu § 15 zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n. Podle § 14 jsou elektrické podniky povinny nahraditi každou majetkovou újmu, jež vzejde soukromým vlastníkům povolením užívacích práv a jejich výkonem, zvláště pak zřízením elektrických děl, jich udržováním a změnou a jich odstraňováním. Povinnost platiti náhradu mají i podniky, v jichž prospěch se zřídí služebnost, ohledně všech škod, na něž nebyl vzat zřetel již při stanovení odškodného za vyvlastnění. Odškodné za majetkové újmy, které má v zápětí povolení práv užívacích pro zatíženého, stanoví schvalovací úřad. Zatížený musí nárok na náhradu škody, která se nestanoví cestou správní, jakož i odškodnění za služebnosti uplatniti u řádného soudu do roka ode dne, kdy zvěděl o škodě. Tato náhrada se stanoví podle § 13 nesporným řízením. Ježto žalující se domáhají náhrady škody sporem, jde o nepřípustnost pořadu práva, ať již náleží ustanovení o náhradě škody do působnosti správních úřadů neb do pravomoci soudů v nesporném řízení. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Soud první stolice správně rozpoznal, že jde o nárok podle § 14 zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n. o podpoře při zahájení soustavné elektrisace, a to podle prvého odstavce téhož zákonného ustanovení, avšak jest v rozporu s tímto zákonem názor soudu první stolice, že ustanovení náhrady škody v souzeném případě patří do působnosti správních úřadů nebo do pravomoci soudu v řízem nesporném. V § 15 čís. 1 cit. zák. jest ustanoveno, že na návrh žalovaného stanoví odškodné schvalovací úřad současně s povolením užívacích práv, avšak jen odškodné za majetkové újmy, které má povolení práv užívacích v zápětí pro zatíženého. Z tohoto vymezení povinnosti schvalovacího úřadu, stanoviti odškodné, a z toho, že stanovení odškodného schvalovacím úřadem má se státi současně s povolením užívacích práv, jest zřejmo, že se stanovení odškodného cestou správní vztahuje jen na újmy, plynoucí z povolení užívacích práv, které lze již při povolení užívacích práv zjistiti nebo předvídati, nikoli však na újmy, které vzniknou teprve po povolení užívacích práv při provádění elektrického vedení, jakž tomu i v souzeném případě. Pro tyto případy má zákon ustanovení v § 15 čís. 4, podle něhož jest nárok na náhradu škody, která se nestanoví cestou správní, uplatniti u řádného soudu do roka ode dne, kdy poškozený zvěděl o škodě. A poněvadž ustanovení § 15 čís. 4 cit. zákona jedná o řádném soudu vůbec, kdežto pro případ, že odškodné bylo stanoveno cestou správní, odkazuje se konečné ustanovení odškodného v §§ 15 čís. 4 a 13 čís. 2 cit. zák. výslovně na příslušný okresní soud v řízení nesporném, jest zřejmo, že náhrady škody podle § 15 čís. 4 cit. zák. jest se domáhati žalobou u příslušného soudu v řádném řízení sporném.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o náhradu škody vzniklé tím, že při zřizování elektrického vedení bylo třeba oklestiti stromy, totiž jednak odstraniti větve vadící povrchovému vedení, jednak odstraniti kořeny z jam, do nichž bylo postaviti stožáry. Žalovaná jest elektrickým podnikem všeužitečným po rozumu § 4 zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n. jde o škodu vzniklou od- straňováním překážejícího stromoví, totiž jeho okleštěním. Domáhají se tedy žalobci náhrady škody, která jim jako soukromým osobám vznikla povolením a výkonem užívacích práv v § 8 (1) písm. c) cit. zák. uvedených a na kterou nebyl vzat zřetel již při stanovení odškodného za vyvlastnění. Jde proto o náhradu škody, o níž jednají §§ 14 odst. (3) a 15 odst. (4) elektrisačního zákona, a také žalobci sami se těchto zákonných předpisů ve svých žalobách dovolávají. Soudní ochrany domáhají se podáním řádné žaloby, o kteréž má býti jednáno ve sporném řízení. Ale jak v rozhodnutí čís. 8025 sb. n. s. dovoženo, jest i v případě § 15 odst. (4) cit. zák., o kterýž jde, předepsáno řízení nesporné. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti ve věci samé a podle § 477 čís. 6 c. ř. s. odmítnouti obě žaloby pro nepřípustnost sporného řízení a vysloviti zmatečnost sporného řízení.

Citace:

Čís. 10960.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 109-111.