Čís. 11030.

V odhadním řízení za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty neplatí pro způsob řízení, jež má vésti ke konečnému soudnímu opatření, předpisy řádů o nesporném řízení, nýbrž předpisy formálního práva exekučního a sporného, a to i co do opravných prostředků.
(Rozh. ze dne 22. září 1931, R II 264/31.)
V odhadním řízení za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty vyhověl první soud odporu zemského úřadu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty proti znalci Jiřímu M-ovi a ustanovil na místě tohoto znalce znalcem Jana S-a. Rekursní soud potvrdil usnesení prvního soudu.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dovolací stížnost jest nepřípustná. Neprávem poukazuje na § 16 nesp. ř., neboť v tomto případě, kde jde jen o výběr znalcovy osoby a nikoliv o konečně rozhodnutí ve věci, platí zvláštní předpisy. Jde o odhad nemovitostí v nesporném řízení, o němž uvádí § 272 nesp. ř., že má býti dbáno »co do způsobu« jeho výkonu ustanovení soudního řádu, pokud tu není stanovena výjimka. Na místo dřívějšího všeobecného soudního řádu ze dne 1. května 1781, čís. 13 sb. z. s. nastoupily předpisy §§ 143 a 144 exekučního řádu, dále mocí posledního odstavce § 144 ex. ř. též předpis odhadního řádu pro nemovitosti ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. a posléze podpůrně i předpisy civilního řádu soudního (§ 78 ex. ř.), zvláště pátého titulu druhé části o důkazu znalci (§ 351 a další c. ř. s.). Bylo to již několikráte nejvyšším soudem vysloveno (na př. v rozhodnutí čís. 10551, 7417, 4176, 2100 sb. n. s.). Těchto předpisů jest tedy dbáti, pokud řád o nesporném řízení nemá odchylná ustanovení. Není takovým odchylným ustanovením předpis § 273 nesp. ř., jenž vyslovuje jen povšechnou zásadu, že znalci k dobrovolným odhadům mají býti zvoleni soudem z úřední moci, nehledíc k návrhům stran, neboť její bližší rozvedení jest v uvedených předpisech, zvláště v §§ 9 až 12 odh. ř. Zákon praví v § 272 nesp. ř., že jest dbáti těchto předpisů »co do způsobu« výkonu odhadu. Jest tedy rozeznávati způsob výkonu od výkonu samotného, t. j. od stanovení odhadní hodnoty (§ 30 odh. ř.). To znamená, že pro způsob řízení, které má vésti ke konečnému soudnímu opatření, neplatí předpisy o nesporném řízení, nýbrž předpisy formálního práva exekučního a sporného. Způsob řízení zahrnuje v sobě nejen určení počtu a výběr osob znalců — bez nichž nelze odhad provésti — nýbrž důsledně i opravné prostředky, jimiž lze a pokud jimi lze napadati jednotlivé soudní úkony, z nichž se skládá odhadní řízení, jež má vésti ke konečnému cíli. V té příčině neplatí tedy §§ 9 až 16 nesp. ř., nýbrž právě ony zvláštní předpisy, protože by bylo logickou nedůsledností, by se způsob soudního úkonu řídil jiným právem, než opravné prostředky co do toho kterého úkonu. Taková různost postupu a nepravidelnost by musila býti zákonem zvlášť nařízena. Podle toho, co bylo dosud uvedeno, jest posuzovati otázku přípustnosti dovolací stížnosti v souzeném případě. Způsob odhadu nemovitosti podle §§ 140 až 144 ex. ř. doplňuje co do opravných prostředků předpis § 239 ex. ř., který mimo jiné ustanovuje v odstavci druhém, že není samostatného rekursu (§ 78 ex. ř. a § 515 c. ř. s.) do usnesení, kterým se určuje počet znalců a kterým se znalci jmenují, což se vztahuje na § 143 ex. ř. Z toho vyplývá, že stěžovatelka neměla samostatnou stížnost ani do usnesení prvního soudu, tím méně ovšem dovolací stížnost do usnesení rekursního soudu. Již z tohoto důvodu musila býti dovolací stížnost podle § 78 ex. ř. a § 526 odstavec druhý c. ř. s. odmítnuta.

Citace:

č. 11030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 237-238.