Čís. 11080.

Zastřené rukojemství (fideiussio palliata) není neznámé československému směnečnému právu.
(Rozh. ze dne 15. října 1931, Rv I 1631/31.)
Směnečný platební příkaz proti žalované byl ponechán v platnosti oběma nižšími soudy, odvolacím soudem z těchto důvodů: Odvolatelka namítá hlavně, že směnka byla vyplněna bezprávně a proti úmluvě, poněvadž se prý odvolatelka chtěla podpisem směnky zavázati za manžele Sch-ovy, jako směnečný rukojmí jen proti bance A., takže nebyla zachována forma § 62 sm. zák. pro směnečné rukojemství, jelikož neměla úmysl podepsati směnku jako vystavitelka a indosantka, dále, že některé z podstatných náležitostí směnky v době, kdy ji podepisovala, chyběly a teprve později bezprávně a proti úmluvě byly na směnce doplněny. Prvý soudce zjistil, že odvolatelka podepsala směnku, byvši poučena, jaké závazky na se béře jednak jako vystavitelka, jednak jako indosantka, aniž výslovně projevila vůli, že si přeje směnku podepsati jako rukojmí. Odvolatelka projevila k Frant. Sch-ovi ochotu, převzíti zaň směnečnou záruku, podpisy záruku tu převzala, nevymínivši si, že chce výslovně býti podepsána jako »ručitelka«, nebo, že chce převzíti záruku za půjčku, jež měla býti Sch-ovi peněžním ústavem poskytnuta, jen proti filiálce banky A. To vysvítá ze zjištění prvého soudce, podle něhož František Sch. odvolatelce sdělil, že předal směnky žalující straně, na což žalovaná prohlásila, že je to jedno, hlavně že dostal peníze. Tato zjištění prvého soudu nebyla za odvolacího řízení ani seslabena, tím méně vyvrácena, takže odvolací soud učinil je po rozumu § 498 c. ř. s. základem i svého rozhodnutí. Z těchto zjištění vyplývá, že úmyslem odvolatelky bylo, zavázati se směnečně za tím účelem, aby bylo manželům Františku a Anně Sch-ovým umožněno, opatřiti si u některého peněžního ústavu směnečnou zápůjčku a že si odvolatelka nevymínila a neučinila podmínkou, že chce býti směnečně zavázána jen proti určitému peněžnímu ústavu, ani že si vymiňuje, by se její směnečný závazek stal určitou, jí označenou formou. Podepsala-li odvolatelka směnku jako vydavatelka a indosantka a byla-li, jak jest zjištěno, směnečná valuta žalující stranou manželům Sch-ovým vyplacena, nestalo se vyplnění směnky bezprávně a proti úmluvě, neboť jde pak o t. zv. zastřené rukojemství (fideiussio palliata), jímž lze na místě zjevného směnečného rukojemství platně podstoupiti směnečný závazek. Tato forma byla podle výpovědi svědka J-a volena úmyslně, aniž se proti ní odvolatelka ohradila, proto, že se odbyt směnky opatřené podpisem rukojmích s dodatkem »jako rukojmí« stěžuje a hodnota směnky se zjevným rukojemstvím činí pochybnou. Nemá tudíž námitka odvolatelky, že se vyplnění blankosměnky stalo bezprávně a proti úmluvě, oporu ve zjištěních prvého soudu a okolnost, že v čase podpisu směnky některá z podstatných náležitostí chyběla a teprve později byla doplněna, není podle § 6 (2) směn. zák. ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. z r. 1928 na závadu ani platnosti směnky ani závaznosti podpisu, ano se žalované straně nepodařilo prokázati, že se doplnění Směnky stalo bezprávně a proti úmluvě, nehledíc ani k tomu, že žalobkyně nabyla směnky bezelstně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Při právním posouzení věci jest vycházeti ze skutkového zjištění odvolacího soudu, podle něhož bylo úmyslem dovolatelky zavázati se směnečně za tím účelem, by bylo manželům' Sch-ovým umožněno opatřiti si u některého peněžního ústavu směnečnou zápůjčku, že neprojevila vůli, že chce býti jen směnečným rukojmím a, když Sch. jí sdělil, že předal směnku žalující straně, odvětila, že je to jedno, hlavně že dostali peníze, a jest dále vycházeti ze zjištění, že žalující strana nabyla směnky bezelstně. To však dovolatelka nečiní, nýbrž vychází ze skutkových předpokladů nedokázaných a pomíjí naopak skutečnosti dokázané, takže se její právní závěr nemůže shodovati s právním závěrem odvolacího soudu. Vezme-li se však ono zjištění, jímž jest dovolací soud vázán, za základ, jest za správné uznati i právní důsledky odvozené z něho odvolacím' soudem. Obzvláště jest přisvědčiti jeho právnímu názoru, že jde ve sporném případě o zastřené rukojemství (fideussio pailiata), jež není neznámé platnému směnečnému právu, jakž vyplývá i z díla Dr. Františka Roučka, Nové 'čsl. právo směnečné stránka 133, jehož se dovolatelka sama dovolává.

Citace:

Čís. 11080. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 326-328.