Čís. 10977.

I k záznamu zástavního práva jest třeba, by výše pohledávky byla prokázána listinami, vyhovujícími předpisům knihovního zákona. Nestačí přiložení (opisu) účtu ani vylíčení děje v knihovním návrhu.
(Rozh. ze dne 8. září 1931, R II 235/31.)
Na základě smlouvy a opisu účtu domáhal se žadatel záznamu zástavního práva na nemovitosti čís. 68. Soud prvé stolice žádost zamítl, ježto účet nebyl předložen v prvopisu (§ 87 kn. zák.), nýbrž jen v jednoduchém opisu a smlouva, jakož i dodatek v prvopisu předložené neobsahují doložku, že se pro pohledávku dává nemovitost vl. č. 68 do zástavy, ani pohledávka a ani nemovitost nejsou v nich uvedeny. Rekursní soud povolil záznam zástavního práva. Důvody: Není o tom pochybnosti, že podle dodatku ke smlouvě jest tu povinnost ke knihovnímu zajištění zbytku pohledávky za stavební práce, které byly předmětem původní smlouvy. Z obou těchto listin je též pa-
Civilní rozhodnutí XIII. 64 trno, o kterou nemovitost tu šlo, ano šlo o zadání stavby. Tuto nemovitost lze s plnou určitosti seznati z knihovního lustra v souvislosti s řečenými listinami. Podle názoru rekursního soudu jest tedy ve smyslu § 36 knih. zák. dostatečně osvědčen právní důvod zástavního práva. Jest však osvědčena i pohledávka, neboť k osvědčení postačí i opis vyúčtování. Nejde tu sice, jak mini stěžovatelka, o zajištění úvěrní, jak je má na mysli § 14 knih. zák., přece však jest si povšimnouti tohoto místa zákona, které připouští určení výše úvěru v žádosti. Uváží-li se v souvislosti s tím i obsah § 42 knih. zák., v němž se uvádí, co má býti předmětem sporu o spravení záznamu, jest připustiti, že výše pohledávky nemusí býti zcela určitá a že nemusí býti přesně prokázána, nýbrž právě jen osvědčen její důvod a rozsah prostředky, které k tomu postačí podle uvážení soudu se zřetelem k okolnostem případu. Záznamem není knihovní vlastník ohrožen, ano se věřiteli dostává zabezpečeni, jež strany měly na mysli podle dodatku.
Nejvyšší soud obnovil usneseni prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud neposoudil věc správně. Záznamu práva zástavního pro pohledávku 118566 Kč s 10%ními úroky ode dne 12. července 1930 na nemovitosti dovolací stěžovatelky domáhá se navrhovatel František H. na základě děje vylíčeného v knihovním návrhu a na základě tři listin, smlouvy ze dne 20. srpna 1929, dodatku ze dne 28. srpna 1929 a opisu účtu ze dne 12. července 1929 správně 1930. Podle jasného doslovu § 26 knih. zákona mohou býti vklady a záznamy povoleny jen podle listin, které jsou vyhotoveny ve formě předepsané pro jejich platnost. Podle § 87 knih. zák. jest listiny, podle nichž se má státi zápis, připojiti v prvopisu; výjimka jest stanovena v § 88 knih. zákona, podle něhož, nemůže-li býti prvopis hned předložen, poněvadž jest u jiného úřadu, má to býti v žádosti uvedeno a ověřený opis připojen. Navrhovatel připojil ke knihovnímu návrhu jen jednoduchý opis účtu ze dne 12. července 1930 a ani netvrdí, že prvopis jest u jiného úřadu. Nadto jde o listinu nikým nepodepsanou a knihovní soud vzhledem k §§ 26, 27, 35, 36 a 88 knih. zák. není oprávněn dohadovati se, že chybí podpis navrhovatelův. Ale, i kdyby byla listina navrhovatelem podepsána, nestačila by podle § 36 knih. zák. a § 292 c. ř. s. k formálnímu osvědčení, že navrhovateli přísluší proti odpůrkyni pohledávka právě ve výši 118566 Kč s 10%nimi úroky ode dne 12. července 1930. Účtem jest osvědčen jen jednostranný projev navrhovatele, v jaké výši si osobuje pohledávku proti odpůrkyni, nic vice. Ostatními dvěma připojenými listinami není výše pohledávky vůbec osvědčena. Podotýká se, že zástavní právo smí býti podle § 14 prvý odstavec knih. zák. zapsáno jen pro peněžitou částku číselně stanovenou, a proto i k záznamu zástavního práva jest třeba, by výše pohledávky byla prokázána listinami odpovídajícími předpisům knihovního zákona. Nestačí proto ani vylíčeni děje v knihovním návrhu, poněvadž i to je jednostranným projevem navrho- vatele. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti tak, jak se stalo, aniž se bylo třeba obírati otázkou, zda jest po rozumu § 36 knih. zák. osvědčen dostatečně též právní důvod k zástavnímu právu.

Citace:

Čís. 10977.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 133-135.