Čís. 11085.

Z odkladu exekuce na dlužníkův nárok proti třetím osobám (na převod vlastnictví pokud se týče na vydání vkladní listiny na vklad vlastnického práva k nemovitosti) bez současného zrušení (§ 43, druhý odstavec, ex. ř.) provedeného a doručením usnesení již vykonaného zabavení tohoto nároku nehrozí o sobě vymáhajícímu věřiteli újma ve smyslu druhého odstavce § 44 ex. ř.
Lze po případě povoliti odklad provedení usnesení (§ 524 c. ř. s.) rekursního soudu, jímž byl odklad exekuce učiněn závislým na složení jistoty dlužníkem.
(Rozh. ze dne 16. října 1931, R I 641, 642/31.)
Soud prvé stolice povolil usnesením ze dne 24. ledna 1931 odklad exekuce až do právoplatného rozhodnutí sporu C 19/31. Rekursní soud usnesením ze dne 9. března 1931 vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že povolil odklad exekuce pod podmínkou, že dlužník složí do čtrnácti dnů od doručení usnesení rekursního soudu u prvého soudu jistotu 5.000 Kč. Návrhu dlužníka, by výkon usnesení rekursního soudu ze dne 9. března 1931 byl zastaven až do rozhodnutí dovolacího rekursu proti tomuto usnesení, soud prvé stolice usnesením ze dne 17. dubna 1931 vyhověl, rekursní soud návrh usneserjím ze dne 8. května 1931 zamítl.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacím rekursům dlužníka a obnovil obě usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekursy povinného směřují jednak proti usnesení, jímž byl odklad exekuce rekursním soudem učiněn závislým na složení jistoty 5.000 Kč, jednak proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na odklad provedení tohoto usnesení rekursního soudu. V onom směru má dovolací rekurent pravdu. Exekuční soud povolil vymáhající straně exekuci zabavemni nároku na převod vlastnictví, pokud se týče na vydání vkladní listiny na vklad vlastnického práva k pozemku, proti obci i proti knihovním spoluvlastníkům nemovitosti, majitelům 29 usedlostí v Z. O vzniku zabaveného nároku tvrdila vymáhající věřitelka, že povinný koupil od obce onen pozemek, vystavěl na něm dům, ale že vlastnické právo k němu jest zapsáno pro majitele oněch usedlostí, že však jest Sporné mezi obcí a oněmí knihovními spoluvlastníky a že je poznamenána žaloba o zrušení spoluvlastnictví, spor však že není rozhodnut a že proto obec nemohla povinnému vydati vkladní listinu. Podle návrhu a podle usnesení mu vyhovujícího bylo zapovězeno i obci Z. i oněm knihovním spoluvlastníkům vydání vkladné listiny povinnému a povinnému bylo zapovězeno nakládali se zabaveným nárokem. Usnesení o tom byla účastníkům doručena. Povolená exekuce byla k návrhu povinného odložena, ale při tom nebylo zrušeno podle § 43 druhý odstavec ex. ř. provedené a doručením usnesení již vykonané zabavení sporného nároku. Trvá proto účinek zákazů obci Z. i knihovním spoluvlastníkům pozemku, ježto dosavadní exekuční úkony byly při odkladu exekuce podle § 43 prvý odstavec ex. ř. zachovány v platnosti. Protože nebylo ani tvrzeno ani osvědčeno, že zákazů obec nebo oni knihovní vlastníci pozemku dbáti nechtějí, nelze seznati, jak by odkladem exekuce, jimž bylo zabráněno jen dalšímu jejímu prováděni podle § 328 ex. ř., jež ostatně ani nebylo navrženo, mohlo býti ohroženo uspokojeni vymáhající věřitelky. Obava jeji vyslovená v rěkursu, že povinný dostane vkladní listinu a že tím jest ohrožena dobytnost nároku následkem odkladu, jest vyvrácena tim, že v důsledku zákazů ani obec ani knihovní spoluvlastnici vkladní listiny vydati nesměji; že by dobytnost nároku vymáhající věřitelky byla ohrožena následkem odkladu přes to nebo v jiném směru, nebylo ani tvrzeno a není z okolností nijak patrno. Proto tu není podmínek § 44 ex. ř. pro uložení jistoty povinnému. Jistota nemůže sloužiti k tomu, by byl na povinného činěn nátlak, by splnil vymáhaný nárok, nýbrž jistota má sloužiti jen k zajištění ohrožené dobytnosti vymáhaného nároku. Dobytnost tu však neohrožuje o sobě okolnost, že byl povolen odklad. V důsledku tohoto stanoviska není potřebí zabývati se ostatními vývody dovolací stížnosti. Vyhověním dovolacímu rekursu proti uložení jistoty stal se sice dovolací rekurs proti zamítnutí návrhu na odklad provedení a výkonu usnesení rekursního soudu bezpředmětným, jinak však jest dovolací rekurs proti nepovolení odkládacího účinku odůvodněn. Podle § 524 c. ř. s. a § 78 ex. ř. může soud k návrhu naříditi zastavení provedení usnesení a případného výkonu, když tímto zastavením nevznikne nepoměrná újma pro výkon usnesení nebo pro exekuci, jež podle něho má býti zavedena, a když bez zastavení by byl účel rekursu zmařen. Tomu je tak v souzeném případě. Kdyby nedošlo k zastavení usnesení a v odložené exekuci se pokračovalo z důvodu, že by povinný nesložil jistotu, byl by zmařen účel rekursu proti jejímu uložení. Pro výkon usnesení nevznikne zatímným zastavením jeho provedení nepoměrná újma, jakž plyne z toho, co již bylo shora uvedeno.

Citace:

Čís. 11085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 332-334.