Čís. 11028.

Různými úkony opatrovnického soudů (schvalováním opatrovnických účtů, souhlasem se žádostí o svolení k výpovědi) nebyl nahražen souhlas opatrovnického soudu k uzavření nájemní smlouvy.
Je-li nájemní smlouva neplatná ohledně jednoho pronajímatele, nemůže obstáti ani co do ostatních pronajímatelů.
K neobvyklým pronájmům nemovitostí nezletilce potřebuje otec svolení opatrovnického soudu případ k případu, k obvyklým nájmům aspoň svolení všeobecného.
(Rozh. ze dne 22. září 1931, Rv I 1503/31.) Za nezletilosti žalobců, majitelů domu, uzavřel roku 1924 jejich otec nájemní smlouvu se žalovaným na deset let, nevyžádav si opatrovnické schválení. V čase podání žaloby o vyklizení žalovaného, ježto prý pro neplatnost nájemní smlouvy pro nedostatek soudního schválení obývá byt bez právního důvodu, byl jeden ze žalobců ještě nezletilý. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobci napadají rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. Nesprávné právní posouzení věci spatřují v otázce, zda nájemní smlouva uzavřená v roce 1924 otcem žalobců v jejich jméně je platná bez schválení opatrovnického soudu, a v otázce, zda byl správně posouzen význam zákona o ochraně nájemníků pro souzený případ. Onen dovolací důvod je uplatňován právem. Odvolací soud uvádí jako nesporný skutkový stav — a tomu není dovoláním odporováno — že žalobci byli vlastníky domu, v němž jest sporný byt, že jejich otec za jejich nezletilosti pronajal v něm sporný byt žalovanému na deset roků, že o opatrovnické schválení nájemní smlouvy nebylo ani žádáno, aniž bylo uděleno, a že ze žalobců jest Valter K. dosud nezletilý, ostatní dosáhli zletilosti. Odvolacímu soudu je přisvědčiti v tom, že různými úkony opatrovnického soudu, jako schvalováním opatrovnických účtů, souhlasem se žádostí o svolení k výpovědi a pod. nebyl nahražen souhlas opatrovnického soudu, neboť na rozhodnutí soudu nelze obdobně použíti předpisu § 863 obč. zák. o projevu vůle stran, jenž se stal mlčky. Nerozhodné je, že zletilé děti nějakou dobu v nájemním poměru pokračovaly, neboť tvoří všechny jednotnou smluvní stranu a jeden z nich je posud nezletilý. Nájemní smlouva je nedělitelná a, je-li neplatná ohledně jednoho, nemůže obstáti ani ohledně ostatních. Žalobci tvrdí, že smlouva je neplatná pro nedostatek schválení opatrovnickým soudem, a že žalovaný používá sporného bytu bez právního důvodu. Rozhodná pro souzený spor je otázka, zda bylo potřeba schválení opatrovnického soudu k platnosti smlouvy. Při tom je vycházeti z právní zásady, že otec je jen správcem majetku dětí — vyjímaje případ § 150 obč. zák. — a že v tom má v podstatě postavení opatrovníka (§ 175 obč. zák.). Potřebuje tudíž schválení opatrovnického soudu ke všem jednáním, ke kterým ho potřebuje poručník a opatrovník (§§ 233, 282 obč. zák.). Opačný názor žalovaného nemá v zákoně opory. Nesmí tedy uzavříti za děti žádné jednání větší důležitosti. Předpis § 233 obč. zák. o tom jednající jest doplněn předpisem § 189 nesp. říz., který ustanovuje, že k pronájmům na obyčejnou výpověď může soud dáti poručníkovi všeobecné svolení. Z toho plyne, že neobvyklé pronájmy potřebují soudního schválení případ k případu, pronájmy na obvyklou dobu při nejmenším všeobecného. Zákon sám tím všecky pronájmy považuje za důležitá právní jednání. V souzeném případě nedal soud k pronájmu sporného bytu svolení ani specielní, ani všeobecné a proto byla smlouva od počátku neplatná. Proto je správný názor žalobců, že žalovaný používá sporného bytu bez právního důvodu.

Citace:

č. 11028. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 234-236.