Čís. 11096.

Dědici přihlásivší se ze závěti jsou oprávněni k rekursu proti usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto, že dědic ze zákona má vystoupiti proti nim žalobou.
Nejde o rozpor mezi přihláškami dědiců (§§ 125, 126 nesp. říz.), opírala-li o zákonnou posloupnost přihlášku rozloučená manželka zůstavitelova.
(Rozh. ze dne 19. října 1931, R I 579/31.)
K pozůstalosti po Adolfu B-ovi přihlásili se dědici ze závěti a rozloučená manželka zůstavitelova ze zákona. Pozůstalostní soud přijal usnesením ze dne 8. března 1931 obojí přihlášku na soud a usnesením ze dne 28. března 1931 poukázal rozloučenou manželku zůstavitelovu na pořad práva. Proti usnesení pozůstalostního soudu ze dne 28. března 1931 podali rekurs dědici ze zákona. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zrušil usnesení prvého soudu a přikázal mu, by pokračoval v projednání pozůstalosti bez ohledu na domnělý rozpor mezi dědickými přihláškami.
Důvody:
Stěžovatelé napadali usnesení prvního soudu ze dne 28. března 1931, v němž bylo podle §§ 125, 126 nesp. říz. jen rozhodnuto, že Anna B-ová má vystoupili proti nim jako žalobkyně, nikoliv jeho usnesení ze dne 8. března 1931, v němž byly přijaty na soud přihlášky dědiců ze závěti a Anny B-ové ze zákona. Nebylo proto toto usnesení předmětem stížnosti a důsledkem toho netýkalo se ani nyní napadené rozhodnutí druhé stolice přijetí přihlášek. Vzhledem k tomu není třeba řešiti otázku, zda stěžovatelům jako spoludědicům proti tomu příslušelo právo ke stížnosti. Předmětem přezkoumávání jest jen opatření prvního soudu v usnesení ze dne 28. března 1931. Podle § 9 nesp. říz. může ten, kdo se cítí stižen opatřením prvé stolice, podati stížnost. Oním opatřením jsou přihlášení dědici ze závěti dotčeni na svém právu, by pozůstalostní řízení, na jehož základě bude jim pozůstalostní jmění odevzdáno, nebylo zbytečně protahováno. Tím, že pozůstalostní soud až do pravoplatného vyřízení sporu, který má zahájiti Anna B-ová, posečká s projednáním pozůstalosti, utrpěli by stěžovatelé na tomto svém právu újmu, a nelze jim upříti oprávnění ke stížnosti. Stížnost jest opodstatněna. řízení podle §§ 125, 126 nesp. říz. může býti zahájeno a rozhodnutí v něm vydáno jen, je-li rozpor mezi přihláškami dědiců. Anna B-ová však dědičkou není. Neboť nárok svůj opírala o zákonnou posloupnost. Jí se však nemůže dovolávati, ano její manželství se zůstavitelem podle jejího vlastního udání bylo rozloučeno (§ 1266 obč. zák., rozh. čís. 831 sb. n. s.). Nebylo tu tedy předpokladů podle zákona k onomu opatření a porušen byl zřejmě i usnesením prvního soudu i potvrzujícím je usnesením rekursního soudu zákon v ustanovení §§ 125, 126 nesp. říz. Byl proto dovolací rekurs podle § 16 nesp. říz. přípustný a bylo uznati tak, jak se stalo.

Citace:

Čís. 11096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 355-356.