Čís. 11191.

Jde-li o povolení exekuce na základě cizozemského exekučního titulu, jest mimořádný dovolací rekurs přípustný bez rozdílu, zda jde jen o otázku vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu či o jiné otázky, a zda bylo napadeno rekursem povolení či odepření exekuce stranou samou, či poddlužníkem.
Návrhu na povolení exekuce zabavením nároku povinného proti poddlužníku »na poskytnutí prostředků k uspokojení věřitelů povinného«, nelze vyhověti pro neurčitost (§ 54 čís. 3 ex. řádu).
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1931, R I 705/31.) Na základě právoplatného rozsudku komorního soudu v Berlíně povolil soud prvé stolice vymáhajícímu věřiteli proti firmě H. k vydobytí vykonatelné pohledávky exekuci zabavením nároku povinné strany proti Emilu H-ovi, by Emil H. povinné straně k úplnému uspokojení jejích věřitelů poskytl prostředky, jež jsou k uspokojení věřitelů firmy H. nutné. Rekursní soud k rekursu poddlužníka napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu poddlužníka exekuční návrh zamítl.
Důvody:
Dovolací rekurs poddlužníka je přípustný, protože jde podle § 83 ex. ř. o exekuci na základě cizozemského titulu. Zákon připouští tu dovolací rekurs, nerozeznávaje, zda jde jen o otázku vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu či o jiné otázky, a připouští dovolací rekurs proti potvrzujícímu usnesení druhé stolice, ať bylo napadeno rekursem povolení neb odepření exekuce stranou samou nebo poddlužníkem.
Dovolací rekurent má pravdu, že předmět exekuce není v exekučním návrhu dostatečně určitě popsán, jak nařizuje § 54 čís. 3 ex. ř. Exekuční návrh má podle tohoto předpisu obsahovati označení exekučních prostředků a majetkových součástí, na něž se má exekuce vésti, místa, kde jsou, a konečně všechny údaje, jež podle okolností případu jsou důležité pro nařízení, jež má vydati soud exekuci povolující nebo soud exekuční v zájmu vedení exekuce. Podle toho musí býti z návrhu zřejmé nejen exekuční prostředky, na př. navrhuje-li se zájem nároku, přikázání k vybrání, nýbrž i údaje, jichž je třeba k rozhodnutí o tom, zda jde o pohledávku peněžitou (§ 294 ex. ř.) či o jiný nárok, a to buď o nárok na dodání věcí movitých (§ 325 ex. ř.) neb o nárok na jiná majetková práva (§ 331 ex. ř.). Dále musí býti zřejmo, zda takový nárok jest převoditelný a zpeněžitelný vůbec, tedy zda vůbec jest přípustná exekuce k vydobytí peněžité pohledávky. Proto jest podle okolností potřeba udati i důvod nároku, na který se vede exekuce zabavením, může-li to pro zabavitelnost nebo převoditelnost a zpeněžitelnost a jeho způsob míti význam. Tak i v této věci bylo třeba udati, zda jde o nárok z převzetí, z plnění nebo snad z jiného slibu nebo ze smlouvy společenské a pod., a označiti určitě majetek, na nějž má býti exekuce vedena. Těchto údajů potřebuje i soud exekuci povolující, by mohl posouditi zabavitelnost nároku na poskytnutí prostředků k uspokojení dlužníkových věřitelů, i soud exekuční, by mohl posouditi správnost navrhovaných prostředků zpeněžení. Ani poddlužník nesmí býti nechán při zákazu, který mu bude doručen, v nejistotě, jakého jeho závazku se zákaz týče. Označení předmětu exekuce, jako nároku na poskytnutí prostředků k uspokojení věřitelů, je tak neurčité a nedostatečné, že nedává spolehlivý podklad ani pro posouzení zabavitelnosti tohoto nároku soudem exekuci povolujícím, ani pro posouzení vhodnosti navrhovaných prostředků pro soud exekuční, ani není dost určitě vymezeno pro zákaz poddlužníku, co nesmí dlužníku plniti. Proto nevyhovuje exekuční návrh předpisům § 54 čís. 3 ex. ř. a bylo jej zamítnouti.

Citace:

č. 11191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 520-522.