Čís. 11089.Třebas vyplacení věna lze žádati teprve při sňatku, není vyloučeno, by nebyla již před tím určena soudem jeho výše.(Rozh. ze dne 17. října 1931, R I 575/31.)Návrhu dcery proti otci na určení věna vyhověl soud prvé stolice s tím, že uložil otci výplatu věna pro případ, že dojde ke sňatku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:Jde o souhlasná rozhodnutí nižších soudů, a je proto dovolací rekurs přípustný jen z důvodů § 16 nesp. pat. Rozpor se spisy a zmatečnost stěžovatel neuplatňuje. Vývodům jeho, pokud vytýkají rozpor se zákonem, nelze přisvědčiti. Jest správné, že dcera mohla by žádati věno teprve, až se provdá. Toho názoru byl též rekursní soud ve shodě s literaturou a s dosavadní judikaturou. Avšak z toho nemůže stěžovatel pro svůj názor, že nelze před tím výši věna stanovití, nic vyvozovati. To zejména platí o komentáři Krasnopolskiho, jehož se dovolává a v němž se praví, že nárok na věno může býti uplatňován teprve v době sňatku a že před tím nemůže býti ani žádáno jeho zajištění. To znamená, že se dříve nemůže dcera domáhati splnění tohoto nároku. Správně tedy uvedl rekursní soud, že tomu požadavku vyhověl první soud tím, že uložil otci výplatu věna pro případ, že ke sňatku dojde. I když vyplacení věna jest možné teprve v době sňatku, není vyloučeno, by před tím nebyla určena jeho výše soudem, který podle § 1221 obč. zák. jest k tomu povolán. S tím shoduje se názor vyslovený v systému Krainz-Ehrenzweigově, že před sňatkem může dcera žádati jen určení (nikoliv výplatu) věna. To také vyhovuje podstatě věci samé. Doslov § 1221 obč. zák. tomu neodporuje, nýbrž spíše nasvědčuje. Mluví se tam o žádosti snoubenců, t. j. osob, které hodlají vejíti v manželství. Jest proto také správným názor zastávaný v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 8205 sb. n. s., že se výše věna řídí podle majetkových poměrů rodičů v době, kdy byl podán návrh.