Čís. 11226.

Cesta z nouze (zákon ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák.).
Nezbytnou cestu lze zříditi i pro fysickou část katastrální parcely.
Lhostejno, že pozemek, pro nějž se má zříditi nezbytná cesta, není enklávou.
Propůjčení nezbytné cesty není vyloučeno tím, že pozemek, pro nějž se má zříditi nezbytná cesta, jest součástí pozemkového komplexu, hraničícího na některé jiné své straně s veřejnou cestou.
I pro lesní pozemky jest nadále (po zákonu ze dne 9. ledna 1913, čís. 7 ř. zák.) přípustné propůjčiti nezbytnou cestu za podmínek zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. Okolnost, že za řízení podle zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. byl změněn způsob obdělávání služebního pozemku, mohla by míti vliv jen na výši náhrady.
Útraty odpůrcova bezúspěšného rekursu nelze čítati k útratám, jichž náhradu bylo by přisouditi proti navrhovateli.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, R I 869/31.)
Soud prvé stolice povolil navrhovatelům cestu z nouze pro pozemek č. kat. 536 les přes pozemky odpůrců. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu odpůrců a zamítl jejich návrh na přisouzení útrat dovolacího rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé vytýkají napadenému usnesení zřejmou nezákonnost, ale neprávem. Nelze jim přisvědčiti v tom, že nezbytnou cestu nelze zříditi jen pro část nemovitosti. Účelem zákona o nezbytných cestách jest, umožniti řádné hospodaření neb užívání půdy, a jest nerozhodno, zda dílec pozemku nebo půdy, který nelze dosud řádně obhospodařovati, jest v katastrální mapě označen jako samostatná parcela a zda podle knihy pozemkové tvoří samostatné knihovní těleso. I fysická část katastrální parcely jest nemovitostí po rozumu § 1 zákona o nezbytných cestách. Že pak nemusí jíti o enklávu, správně dovodil již rekursní soud (jenž v tomto směru uvedl, že není nikde v zákoně vysloveno, že pozemek, v jehož prospěch se má zříditi cesta z nouze, musí býti enklávou mezi pozemky patřícími jiným majitelům).
Jak dále správně uvádí rekursní soud, nelze stěžovatelům přisvědčiti ani v tom, že jest propůjčení nezbytné cesty vyloučeno tím, že pozemek, pro nějž se má zříditi nezbytná cesta, jest součástí pozemkového komplexu, hraničícího na některé jiné své straně s veřejnou cestou. I při takové prostorové poloze může pozemek postrádati spojení se sítí veřejných cest. Tak tomu jest v souzeném případě. Pozemek, o nějž jde, t. j. západní část parcely čís. kat. 536, svažujíc se v příkrém úhlu 45 stupňů, jest se strany pozemků, s nimiž tvoří prostorový komplex navrhovatelům patřící, naprosto nepřístupná, čímž se stává, že ani při této poloze nemá dostatečné spojení se sítí veřejných cest. O dostatečném spojení nelze zajisté mluviti, když dřeva ze západní části pozemku čís. kat. 536 musila by býti dopravována vzhůru po tak příkrém svahu.
Zákonem ze dne 9. ledna 1913, čís. 7 ř. zák. byl zrušen třetí odstavec § 1 zákona ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák., podle něhož se pro lesní pozemky nemohla propůjčiti nezbytná cesta podle tohoto zákona. Jest tedy nadále přípustné, by i pro lesní pozemky byla za podmínek zákona čís. 140/1896 propůjčena nezbytná cesta, a jest nezávazné, že podle § 24 lesního zákona, vyhlášeného patentem ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák. jest vlastník pozemku povinen, by nechal po něm vozili takové lesní plodiny, které by se jinak buď vůbec nemohly z lesa vykliditi a dále dopraviti anebo při kterých by se to mohlo státi jen s příliš velkým nákladem.
Pokud stěžovatelé poukazují k tomu, že za řízení podle zákona čís. 140/1896 změnili způsob obdělávání služebného pozemku, nasázevše tam stromky, mohla by tato okolnost vzhledem k § 24 zák. čís. 140/1896 míti snad vliv na výši náhrady. Ale stěžovatelé se v dovolací stížnosti toho nedomáhají a ani neuvádějí, oč jim má býti na náhradě přisouzeno více. Nemohlo býti proto k této okolnosti přihlíženo.
Na útratách dovolací stížnosti nemohlo býti nic přisouzeno, ježto útraty bezúspěšné stížnosti nelze čítati k útratám, jichž náhradu by bylo dle § 25 zákona o nezbytných cestách přisouditi proti navrhovatelovi.

Citace:

č. 11226. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 588-589.