Čís. 11003.Uvedeno-li v žalobě, že se neopatrností zřízence (vrátného) stalo, že se věc ztratila, byl skutkově opodstatněn (§ 226 c. ř. s.) žalobní nárok i podle § 970 obč. zák. i podle § 1316 obč. zák.Lhůta § 970 b) (ohlašovací povinnost poškozeného) jest lhůtou propadnou.(Rozh. ze dne 18. září 1931, R II 203/31.)Žalobce byl ubytován v hotelu žalovaného. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném zaplacení 700 Kč, tvrdě, že na jeho adresu, byl doručen balíček, obsahující zlatý prsten s brilianty v ceně 700 Kč, že balíček ten vzal do uschování vrátný žalované a že se neopatrností vrátného stalo, že se balíček s prstenem ztratil. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žalující strana uplatňuje nárok ze smlouvy podle § 970 obč. zák., neopírajíc nárok i o ustanovení § 1316 obč. zák., jenž vyžaduje zavinění zaměstnance hostinského. Předpokladem ručení hostinského ze smlouvy jest podle § 970 b) obč. zák., že poškozený ihned bez prodlení po nabyté vědomosti učiní oznámení, jinak hostův nárok zanikne. Jedinou výjimku stanoví zákon pro případ, byla-li věc hostinským samým převzata, čehož však v souzeném případě není. Řečené oznámení jest tedy nutným předpokladem nároku podle § 970 obč. zák. a soud musí proto z úřadu přihlížeti k tomu, zda byl tento požadavek splněn čili nic, nejsa v tomto ohledu vázán námitkou strany. Jest ještě podotknouti, že oznámení, jež zákon předpokládá, ani nemůže býti nahraženo tím, že se hostinský jiným způsobem dověděl o skutečnosti, než oznámením učiněným mu hostem. Rozsudek se o tomto předpokladu ani nezmiňuje a řízení prvé stolice neposkytuje dostatečný podklad k řešení této otázky. Žalující udal ve svém přednesu jen, že vyzval žalovanou stranu, by mu škodu nahradila, avšak neuvádí, kdy se to stalo a jak svůj nárok odůvodnil proti hostinskému.Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.Důvody:Jest přisvědčiti rekursu v tom, že žalobce opřel svůj nárok v žalobě nejen o smlouvu uschovací podle § 970 a násl. obč. zák., nýbrž i o ručení žalované ze zavinění jejího zaměstnance, tedy o předpis § 1316 obč. zák.; neboť skutečně již v žalobě uvedl žalobce, že »neopatrností zřízence (vrátného) se stalo, že balíček s prstenem se ztratil«. Tím vyhověl žalobce úplně požadavku § 226 c. ř. s., chtěl-li žalobní nárok opříti též o ustanovení § 1316 obč. zák. Tvrdil-li neopatrnost zřízence žalované a z ní vzešlou škodu, stačí to k opodstatnění nároku podle § 1316 obč. zák., jenž předpokládá škodu zřízencem hostinského na vnesené věci způsobenou a zavinění zřízence (§ 1294 obč. zák.), tedy aspoň nedostatek náležité pozornosti. Tvrdí-li tedy žalobce krom skutkových okolností zakládajících nárok podle § 970 obč. zák. i neopatrnost, tedy zavinění ve smyslu § 1294 obč. zák., nelze říci, že neopodstatnil též nárok podle § 1316 obč. zák., který se liší od nároku podle § 970 obč. zák. právě jen tím, že tuto jde o nárok ex contracto, tam o nárok ex delicto. Uplatňoval tedy žalobce žalobou nejen nárok podle § 970 obč. zák., nýbrž i nárok podle § 1317 obč. zák. a bylo proto podle § 182 c. ř. s. povinností prvého soudu, by se obíral s věcí s obou hledisek. Prvý soud tak ovšem neučinil, maje nárok za plně opodstatněný podle § 970 obč. zák. Než jest odvolacímu soudu přisvědčiti v tom, že soud prvé stolice měl se z moci úřadu zabývati i otázkou, zda žalobce učinil o ztrátě žalované straně oznámení po rozumu § 970 b) obč. zák., ježto jde tu o lhůtu propadnou (srov. zprávu komise panské sněmovny pro justiční věci) a k propadným lhůtám jest přihlížeti z úřadu. Nemůže tedy rekurs míti úspěch a nelze rozhodnouti jinak, než učinil soud odvolací, zrušiv rozsudek prvého soudu. Bude ovšem na soudu prvé stolice, by se obíral podle výsledku řešení v otázce, zda žalobce učinil zadost ohlašovací povinnosti podle § 970 b) obč. zák., po případě i nárokem podle § 1316 obč. zákona, neboť s to- hoto hlediska není věc k rozhodnutí zralá, ana není zjištěna »neopatrnost« vrátného. Neboť v tomto směru zjistil první soud jen, že vrátný krabičku převzal a neodevzdal a že své povinnosti doručiti žalobci, neučinil zadost, což prvému soudci, an rozhodoval věc jen s hlediska § 970 obč. zák. pomíjeje § 1316 téhož zákona, ovšem mohlo postačili, není tím však zjištěno, zda tu byla neopatrnost, tedy zavinění, a v čem záleželo.