Čís. 11126.

Nejde o nárok z pachtovní smlouvy (§ 49 čís. 5 j. n.), domáhá-li se pachtýř na propachtovateli odškodnění pro nedodržení dohody při propuštění pozemků z pachtu.
(Rozh. ze dne 31. října 1931, R I 620/31.)
Žalobou zadanou na krajském soudě domáhal se žalobce na žalované zaplacení 8000 Kč. Podle svého přednesu měl žalobce od žalované propachtovány různé pozemky, a, ježto žalovaná chtěla prodati na stavbu některé z těchto pozemků, dohodli se po žních v roce 1928, že jí žalobce propustí za ujednanou náhradu z pachtu pozemky ve výměře 18 měr, a dále ujednali, poněvadž měl žalobce na části těchto pozemků zasetý jetel, že si žalobce jetel v roce 1929 ještě sklidí, žalovaná však této dohodě nedostála, pole, na němž měl ještě zasetý jetel, prodala a ihned kupitelům bez výhrady předala k užívání, čímž žalobce utrpěl škodu v zažalované výši 8000 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Jde o nárok z pachtovního poměru, z nedodržení pachtovní smlouvy žalovanou stranou. Spory takové však podle ustanovení § 49 čís. 5 j. n. jsou odkázány výlučně před soudy okresní, dvě výjimky tam uvedené nepřicházejí tu v úvahu. Nečiní rozdílu, zda poměr pachtovní nebo nájemní za sporu ještě trvá či zda již zanikl; záleží na tom, zda uplatňovaný nárok má původ v poměru pachtovním. Tak tornu jest v souzeném sporu. Kdyby nebylo pachtovního poměru k pozemku, nebylo by sporu. Okolnost, že se strany dohodly, že žalující strana předá některé pozemky před původně smluvenou dobou 1931, nemění nic na právní povaze užívání jeteliště žalující stranou v roce 1929 jako pachtu. Ujednáním tím byla pozměněna původní smlouva jen co do doby pachtovní, jinak na ní, pokud jde o její právní povahu, o právní důvod užívání, nebylo nic měněno.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k použitému zrušovacímu důvodu, znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Podle § 41 druhý odstavec j. n. jsou pro posouzení příslušnosti rozhodné jen údaje žalobcovy. Přihlíží-li se k těmto údajům, došlo podle nich mezi stranami k ujednání zvláštní dohody, jíž byl dosavadní právní poměr ohledně určitých pozemků zlikvidován tak, že strany pachtovní smlouvu ohledně jich zrušily a za ochotu žalobce ke zrušeni zavázala se žalovaná dáti mu jednak odškodné, jednak jako další náhradu ponechati mu jetel ještě v roce 1929. Byly proto touto dohodou přeměněny pochybné nároky stran v nepochybné, strany uzavřely smiř po rozumu § 1380 obč. zák. a o nesplnění tohoto smíru, nikoliv o nedodržení pachtovní smlouvy, jež smírem zanikla co do sporných pozemků, opirá žalobce zažalovaný nárok na náhradu škody. Neuplatňuje tedy žalobce žalobou nárok ze smlouvy pachtovni a není proto k jednání a k rozhodování o žalobě věcně příslušným oikresní soud podle § 49 čís. 5 j. n., nýbrž soud sborový, na který byla právem žaloba vznesena. Pochybil proto odvolací soud, zrušiv rozsudek prvé stolice a řízeni jemu předcházející pro zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s.

Citace:

Čís. 11126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 409-410.