Čís. 11047.

Povolení prozatímního opatření obstávkou pohledávky nezakládá o sobě oddělné právo na pohledávce ve smyslu § 11 vyr. řádu.
Vymáhající věřitel, vedoucí exekuci po zahájení vyrovnání o dlužníkově jmění, musí jíž v návrhu na povolení exekuce dostatečně dolíčiti vznik oddělného práva na věcech, na něž vede exekuci. Neučinil-li tak, není soud povolující exekuci oprávněn, konati v tomto směru šetření, nýbrž musí exekuční návrh zamítnouti, an nevyhovuje zákonu (§ 54 čís. 3 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 2. října 1931, R I 633/31.) Soud prvé stolice povolil proti dlužníku, o jehož jmění bylo zahájeno vyrovnací řízení, exekuci zabavením pohledávek. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající strana tvrdila v exekučním návrhu, že nabyla prozatímními opatřeními z 2. června a 24. září 1930, povolivšími jí obstávku pohledávek povinné strany, oddělného nároku na toto jmění povinné strany, který ji opravňuje k vedení exekuce i za vyrovnacího řízení, a kromě toho i tím, že povinná strana v nabídkách na své smluvní strany výslovně prohlásila, že svoluje k tomu, by, kdyby nesplnila smluvní závazky proti spolupracujícím živnostníkům, vojenská správa pokud se týče zemský úřad zaplatily dlužné pohledávky těchto živnostníků. Stanovisko toto však odporuje ustanovení §§ 10 a 11 vyr. ř. Tvrzení, že jde o právo smluvní, nebylo osvědčeno, ač to bylo povinností navrhovatele hledíc k ustanovení §§ 55 a 54 čís. 3 ex. ř., a ani ze spisů to nevyplývá. Nehledíc k tomu jest poukázati na doslov smíru ze dne 9. března 1931 tvořícího titul exekuční, v němž se praví, že otázka, zda obstávka vymožená žalující stranou na pohledávky žalované strany jest po právu, a zda tedy žalovaná strana bude s to pohledávku zaplatiti zcela nebo či jen vyrovnací kvótu, není dotčena tímto smírem. Jest samozřejmo, že smírem nemohlo se dostati vymáhajícímu věřiteli větších práv než ostatním věřitelům, súčastněným na vyrovnání. Dále jest zdůrazniti, že, i kdyby bylo osvědčeno, že je tu smluvní závazek ve prospěch spolupracujících živnostníků vůbec, a tedy smluvní právo oddělné, není pohledávka vymáhající strany takovou pohledávkou, neboť vznikla tím, že žalující strana prodala a dodala žalované straně různý instalatérský materiál, který jí zbyl po provedení prací na novostavbě kasáren v R., jde tedy o pohledávku z obyčejné dodávky materiálu, nikoliv za práci. Tím padá i tvrzení o smluvním právu oddělném. Nehledíc k lomu, pouhá obstávka pohledávky k zajištění podle § 379 čís. 3 ex. ř. není oddělným právem ve smyslu § 11 vyr. ř. a prozatímní opatření neposkytuje právo zástavní nebo uspokojovací, a nedává věřiteli přednostní práva před jinými věřiteli dlužníkovými (Neumannův komentář k § 378 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs uznává za správný názor napadeného usnesení, že se povolením prozatímního opatření obstávkou pohledávky nezakládá ještě oddělné právo po rozumu § 11 vyr. řádu. Ani dovolávaným soudním smírem ze dne 9. března 1931 nebylo zřízeno oddělné právo pro pohledávku smírem narovnanou, jak správně dolíčilo napadené usnesení, a jest souhlasiti i s názorem rekursního soudu, že vymáhající věřitel v exekučním návrhu dostatečně nedolíčil ani vznik svého oddělného práva, k němuž se prý povinná firma smluvně zavázala, neurčitým tvrzením o stavebních nabídkách povinné strany, ani že byl na stavbách spolupracujícím živnostníkem a že vymáhaná pohledávka mu z takového právního poměru vznikla. Poněvadž tyto okolnosti byly podle povahy případu důležité pro opatření, která i soud exekuci povolující i soud exekuční měly vydati pro vedení exekuce (§ 54 čís. 3 ex. ř.), a před rozhodnutím o návrhu na povolení exekuce není soud oprávněn konati šetření (§ 55 druhý odstavec druhá věta ex. ř.), bylo exekuční návrh zamítnouti již proto, že nevyhovoval zákonu (§ 54 čís. 3 ex. ř.).

Citace:

č. 11047. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 273-275.