Čís. 11074.

Vlastník automobilu neručí za útraty soukromého účastníka v trestním řízení proti řidiči automobilu.
(Rozh. ze dne 15. října 1931, Rv I 972/30.)
Žalobce, jehož manželka byla usmrcena automobilem, domáhal se na vlastníku auta náhrady útrat, jež mu vzešly jako soukromému účastníku v trestním řízení proti řidiči automobilu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jde o to, zda podle § 1 aut. zák. ručí majitel automobilu i za útraty soukromého účastníka v trestním řízení proti řidiči automobilu. Podle § 1 aut. zák. ručí řidič a vlastník automobilu za náhradu způsobené škody, při zabití podle § 1327 obč. zák. Podle § 1327 obč. zák. jest nahraditi všechny útraty. Odvolávaje se na to, míní žalobce, že k těmto útratám náležejí i útraty soukromého účastníka v trestním řízení proti řidiči. Tomuto názoru však nelze přisvědčiti. Útratami ve smyslu § 1327 obč. zák. jest rozuměti útraty, jež byly bezprostředně způsobeny zabitím, na př. útraty lékařského ošetření, útraty pohřbu atd. Žalobce byl nepochybně oprávněn připojili se jako soukromý účastník k trestnímu řízení proti řidiči. Vzešly-li mu tím útraty, nejde o útraty způsobené smrtí, nýbrž o procesní útraty trestního řízení, za něž ovšem ručí ten, kdo byl trestně odsouzen. Tyto útraty však nejsou nezbytně nutné, tedy přivoděné smrtí, ježto stíhání řidiče před trestním soudem děje se z úřadu a proto připojení se soukromého účastníka jest sice jeho právem, nikoliv však povinností nebo nutností. Nelze tudíž pokládali tyto útraty za útraty přivoděné smrtí, pročež za ně neručí spoluvlastník automobilu ve smyslu § 1327 obč. zák. a § 1 aut. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodů § 503 čís. 4 c. ř. s., leč neprávem. Podle § 1 aut. zák. ručí sice žalovaný jako vlastník automobilu rukou společnou a nerozdílnou s řidičem automobilu za všechny náklady, které byly žalobci způsobeny usmrcením jeho manželky (§ 1327 obč. zák.), leč těmito náklady nejsou, jak odvolací soud v napadeném rozsudku uvedl a správně odůvodnil, útraty vzniklé žalobci jako soukromému účastníka v trestním řízení proti řidiči. Tyto útraty jsou ovšem potud v souvislostí s usmrcením žalobcovy manželky, že by jinak nebylo došlo k trestnímu řízení proti řidiči, avšak nevznikly žalobci usmrcením manželky, nýbrž vlastním jeho jednáním, tím, že se připojil k trestnímu řízení a dal se v něm advokátem zastupovati, by zodpovědnost za škodu, usmrcením manželky mu vzniklou, byla zjištěna a by její vymáhání bylo usnadněno. Za tyto útraty ručí odsouzený řidič auta jen podle předpisů procesuálních (§§ 389 a 393 tr. ř.), protože byl v trestním řízení odsouzen, nikoliv však podle § 1327 obč. zák. Solidární závazek žalovaného se tedy na tyto útraty nevztahuje.

Citace:

Čís. 11074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 315-316.