Čís. 11042.Postupitel jest oprávněn naložiti s postoupenou pohledávkou pro případ zpětného postupu. Vzdal-li se postupitel (části) pohledávky, jest tím v případě zpětného postupu vázán.(Rozh. ze dne 1. října 1931, Rv I 1322/30.) Žalobce postoupil roku 1921 svou pohledávku za stavebním družstvem bance S. Za sanační akce družstva prohlásil žalobce dne 24. března 1923 vlastním jménem k ministerstvu sociální péče, že se spokojí se zaplacením jistiny, že však nebude žádati úroky a útraty. Pohledávka byla napotom zpět postoupena na žalobce, jenž se domáhal žalobou, o niž tu jde, na žalovaném družstvu zaplacení úroků a útrat. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Odvolací soud neposoudil věc nesprávně proto, že neuznal za neplatné žalobcovo vzdání se pohledávky na úrocích a útratách. Účinnosti takovéhoto vzdání se proti dlužníku v poměru ke vzdávajícímu se věřiteli není na újmu, že pohledávka byla postoupena jinému (S.). Proti postupnici (proti bance) bylo by ovšem vzdání se bez účinků, ana s ním nesouhlasila. Protože však jest žalobce vázán svým vzdáním se proti dlužníku a neúčinnost vzdání se by mohla uplatňovati jen postupnice banka S., vzneslo družstvo námitku vzdání se útrat a úroků proti žalobci právem. Zákon chrání poctivého postupníka proti tomu, by postupitel nepřijal placení od dlužníka, jenž ví o postupu, nebo, by s postoupenou pohledávkou nenakládal. Ale pro případ zpětného postupu není věřiteli bráněno, by s postoupenou pohledávkou nenaložil. Třebaže žalobce nebyl oprávněn naložiti s pohledávkou s účinkem pro banku S., mohl s ní naložiti s účinkem pro sebe. Nejde o konvalidaci neplatného vzdání se následkem zpětného postupu, ježto vzdání se bylo platné a účinné pro žalobce od samého počátku a neúčinné jen proti postupnici.