Čís. 11224.

Pro vysvědčení požadované v § 80 čís. 3 ex. ř. není předepsána určitá forma; stačí, má-li vysvědčení obsah naznačený v tomto předpisu.
Smlouvou mezi Československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. března 1925, vyhlášenou pod čís. 5 sb. z. a n. na rok 1926, jest výslovně zaručena vzájemnost pro případy uvedené v čl. 3 čís. 1 a 2 smlouvy.
Otázku, zda exekuce na základě cizozemského exekučního titulu byla povolena právem, či neprávem, lze k rekursu přezkoumávati jen na tom podkladě, který byl po ruce soudu povolujícímu exekuci. Námitky, jež neplynou z předložených listin a jež odporují jasnému doslovu státní smlouvy, lze uplatniti jen odporem podle § 83 ex. ř., který lze podati podle tohoto zákonného ustanovení, jde-li o porušení vzájemnosti, kdykoliv, nikoliv jen ve lhůtě čtrnáctidenní.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1931, R I 717/31.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozsudku vrchního soudu ve Varšavě. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Vymáhající strana opřela exekuční návrh o rozsudek nejvyššího soudu ve Varšavě, tedy o cizozemský titul exekuční, jímž povinná strana byla odsouzena zaplatiti vymáhající straně útraty sporu 1163 zl. Rozsudek ten jest opatřen doložkou právoplatnosti a vykonatelnosti. Podle čl. 3 smlouvy mezi Československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. března 1925, uveřejněné pod čís. 5 sb. z. a n. r. 1926 v případě, byl-li žalobce, jenž podle čl. 2 této smlouvy jest osvobozen od složení jistoty, odsouzen soudy jednoho ze smluvních států k náhradě útrat sporu, bude i toto rozhodnutí vykonatelné na území druhé smluvní strany podle předpisů o vykonatelnosti cizích rozsudků. Že jest podmínkou této vzájemnosti v republice Polské, že vymáhaný nárok musí zníti na měnu polskou, poněvadž prý polská republika a polské soudy nepřipouštějí zažalovati a vymáhati nároky v jiné měně než polské, a že důsledkem toho v Československé republice vymáhání nároků určených ve měně polské jest pokládati za nepřípustné, nelze ze smlouvy vyvoditi, poněvadž čl. 3 této smlouvy nemá toto obmezení. Jest proto jen zkoumati, zda jsou splněny předpoklady § 80 ex. ř., za nichž při zaručené vzájemnosti exekuce na základě cizozemského titulu exekučního může býti povolena. Stěžovatelka vytýká jen nedostatek § 80 čís. 3 ex. ř., ježto rozsudek cizozemského soudu není opatřen přesnou doložkou, že nález není podle práva platného pro polské soudy již podroben opravnému prostředku, jenž by stavil vykonatelnost. Výtka tato není opodstatněna, neboť rozsudek jest opatřen doložkou, že vyhotovení jeho jest právoplatné a vykonatelné, což má, ano jde o nález poslední soudní stolice, týž smysl a význam jako potvrzení, předepsané v § 80 čís. 3 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka namítá, že exekuce neměla býti povolena, ježto prý rozsudek vrchního soudu ve Varšavě nemá úřední (soudní) vysvědčení předepsané v § 80 čís. 3 ex. ř. Než výtka je bezpodstatná. Pro vysvědčení požadované v § 80 čís. 3 ex. ř. není předepsána určitá forma. Stačí proto, má-li vysvědčení obsah naznačený v tomto zákonném předpisu, z něhož jest patrno, že rozsudek nepodléhá opravnému prostředku, stavícímu vykonatelnost, což z doložky připojené k rozsudku jasně vyplývá. Dále má stěžovatelka za to, že tu není vzájemnosti požadované v § 79 ex. ř. Než smlouvou mezi československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. března 1926, vyhlášenou pod čís. 5 sb. z. a n. na rok 1926, jest výslovně vzájemnost zaručena pro případy uvedené ve čl. 3 čís. 1 a 2 smlouvy; že jde o případ čl. 3 čís. 1, správně dovodil rekursní soud. Pokud stěžovatelka přes toto ustanovení smlouvy tvrdí, že tu není vzájemnosti, nelze k tomuto jejímu tvrzení přihlížeti v rekursním řízení, ježto otázku, zda exekuce právem, či neprávem byla povolena, lze podle § 82 ex. ř. přezkoumávati jen na tom podkladě, který byl po ruce soudu povolujícímu exekucí, tudíž jen podle předložených listinných dokladů (srov. motivy k § 83 ex. ř.) a s hlediska platných státních smluv. Námitky, jež neplynou z předložených listin a odporují jasnému doslovu státní smlouvy, lze uplatniti jen odporem podle § 83 ex. ř., který lze podati podle tohoto zákonného ustanovení, jde-li o porušení vzájemnosti, kdykoliv, tedy nikoliv jen ve lhůtě čtrnáctidenní.

Citace:

č. 11224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 585-586.