Čís. 11122.

Směnečný zákon (ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 ř. zák. na rok 1928).
Při vlastní směnce jest označení remitenta obratem »na řad vlastní« postačitelné a potud zřetelné, že jest jím míněn vystavitel směnky, nikoliv směnečník a přijatel.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, Rv I 1510/31.) Ve směnkách dal žalobce žalované příkaz, by zaplatila »na vlastní řad«. Směnečné platební příkazy proti žalované přijatelce ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvody § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Dovolatelka má za to, že ze žalobních směnek podle jich obsahu nemůže býti zavázána, třeba že směnky akceptovala, poněvadž prý chybí označení remitenta, tedy jedna z podstatných náležitostí směnky (§ 3 čís. 3 sm. zák.). Směnky byly prý vydány »na vlastní řad«, čemuž podle celého znění směnek lze rozuměti jen tak, že byl dán příkaz žalované, by směnečnou sumu zaplatila na vlastní, t. j. na svůj řad, tedy aby zaplatila do vlastní pokladny. Remitentem a akceptantem jest prý táž osoba a taková směnka prý jest neplatná. Tento právní názor žalované jest mylný. Žalobní směnky jsou směnkami na vlastní řad ve smyslu § 5 odst. (1) sm. zákona. Již z doslovu zákona »Výstavce může sebe označiti za remitenta (§ 3 čís. 3: směnka na vlastní řad)« jest patrno, že, neuvede-li výstavce jinou osobu jako remitenta a vepíše-li do směnky prostě »na vlastní řad«, míní tím a také nemůže mínití nikoho jiného než sebe. I když kontext směnky ve svémi celku při použití tohoto zkráceného označení »na řad vlastní« místo »na řad můj vlastní« nebo »na řad náš vlastní« nevyhovuje zcela požadavku obecné mluvy co do přesnosti výrazu, — v obchodním Životě, v němž stručnost a úsečnost projevu jest pravidlem, nezavdá příčiny k opravdovým pochybnostem, to tím méně, an by výstavcův příkaz, by akceptant zaplatil směnku sobě, neměl praktického smyslu a mařil by již v zárodku účel, k němuž byla směnka jako taková vystavena. Jest tedy pokládat! označení remitenta »na řad vlastní« za postačitelné a potud zřetelné, že jest jím spíše míněn vystavitel směnky, nikoli směnečník a akceptant. Tak jest také výraz tento v obchodním Životě, v němž směnka hraje roli nejvýznačnější, chápán a velmi často užíván. Nebylo proto třeba provádět! důkaz znalci z oboru filologie o tom, jaký smysl má směnečné prohlášení vzhledem k častěji zmíněnému označení remitenta, a není řízení neúplným, nebyl-li tento důkaz připuštěn.

Citace:

Čís. 11122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 402-403.