Čís. 11269.Vzdala-li se strana opravného prostředku (odvolání nebo dovolání), třebas i mimosoudně, jest její opravný prostředek nepřípustný a druhá strana může jeho nepřípustnost uplatniti v odvolacím sdělení nebo v dovolací odpovědi a nabídnouti důkazy, jež jest provésti podle § 473 c. ř. s. (Rozh. ze dne 17. prosince 1931, Rv I 2058/30). Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Dovolatel uvedl v odvolacím sdělení, že odvolání žalované strany jest nepřípustné, poněvadž se žalovaná platně zřekla odvolání a dne 29. dubna 1930, po doručení rozsudku prvé stolice, jež se stalo k rukám jejího zástupce dne 28. dubna 1930, zaplatila mu v kanceláři Dr. N-a útraty. Odvolací soud při ústním odvolacím jednání omezil se na zjištění, že mezi stranami jest nesporno, že útraty zaplatila sama žalovaná v kanceláři Dr N-a, právního zástupce žalobcova, a to ještě před podáním odvolání. V důvodech rozsudku neobírá se odvolací soud podle § 472 c. ř. s. vůbec otázkou přípustnosti odvolání. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu jest předpis § 472 c. ř. s. vykládati tak, že, vzdá-li se strana opravného prostředku (odvolání nebo dovolání) třeba i mimosoudně, jest její opravný prostředek nepřípustný a druhá strana může jeho nepřípustnost uplatniti v odvolacím sdělení nebo v dovolací odpovědi a nabídnouti důkazy, jež jest provésti podle § 473 c. ř. s. (srovnej též rozhodnutí čís. 5771 sb. n. s. a literaturu a judikaturu citovanou v rozhodnutí čís. 8847 sb. n. s.). Měl se tudíž odvolací soud předem podle § 473 c. ř. s. obírati žalobcovým tvrzením, že se žalovaná platně zřekla odvolání a, bude-li to popřeno, provésti důkazy žalobcem nabídnuté a po případě i protidůkazy, které povede žalovaná. Ježto se tak nestalo, bylo k dovolání rozhodnouti tak, jak shora uvedeno.