Čís. 11053.

V právu chůze jest zahrnuto i právo voditi kolo, nikoliv však i právo jezditi na něm.
(Rozh. ze dne 3. října 1931, R I 613/31.)
Mezi domem žalobců čp. 355 a domem žalovaných čp. 354 byl vyvýšený násep, jenž náležel k domu žalobců, po němž však příslušelo žalovaným právo chůze a průjezdu trakařem směrem od stavení čp. 354 na okresní silnici. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaných, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo jezditi kolem ani právo kolo voditi po náspi domu čp. 355 jako statku služebního ve prospěch domu čp. 354 jako statku panujícího, ani vůbec osobně pro obyvatele domu čp. 354 ani pro kohokoliv jiného, že žalovaní jsou povinni zdržeti se výkonu práva jízdy kolem a vodění kola a vůbec jakéhokoliv jednání, jež by se jevilo výkonem takového práva. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji vyčkaje pravomoci znovu projednal a rozhodl. Důvody: Odvolací soud nesdílí názor prvé stolice, že v právu chůze po sporné náspi není obsaženo právo vésti při chůzí s sebou kolo. Toto právo rovná se právu stezky a tu podle § 492 obč. zák. ten, kdo má toto právo, smí po cestě choditi, dáti se od lidí nositi nebo dáti jiným lidem k sobě přicházeti. Obsahuje-li tedy právo chůze po sporné náspi právo dáti se nositi po stezce, není vodění kola při chůzi rozšiřováním služebnosti, vždyť vodění kola jest daleko menším zatěžováním služebného pozemku než nyní již málo praktické dáti se nositi lidmi. Podle názoru odvolacího soudu není však v právu chůze (stezky) nebo v právu jezditi trakařem obsaženo právo jezditi na kole. To vyplývá již z ustanovení § 493 obč. zák., podle něhož právo choditi nelze rozšířiti v právo jezditi (koňmo) a jezdění na kole jest přirozeně daleko větším zatížením služebního pozemku než právo chůze nebo příjezdu trakařem, ana při jízdě na kole jest daleko větší možnost poškodili osoby jiné po cestě jdoucí neb tam jsoucí, což u pouhé chůze neb jízdě trakařem jest zpravidla vyloučeno. Však i při tomto svém názoru nemůže soud odvolací rozhodnouti ve věci samé a to pro vytýkanou kusost řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobců.
Důvody:
Přisvědčiti jest odvolacímu soudu, že v souzeném případě jest v právu chůze zahrnuto i právo voditi kolo, ale nikoli též právo jezditi na něm; i odkazuje se na důvody napadeného usnesení. Pokud stěžovatelé poukazují na to, že průchod při vodění kola vyžaduje širšího prostoru, než má stezka v souzeném případě, stačí odkázati je na to, že žalobu zápůrčí podali i z důvodu, že bylo po stezce kolo voděno; tím sami doznávají, že vodění kola je možné. Rovněž nelze stěžovatelům přisvědčiti, že by hospodářský účel vodění kola byl v souzeném případě zcela rozdílný od původního určení. O tom by se dalo na příklad mluviti, kdyby šlo o kola dopravovaná do skladu nebo do prodejny kol.

Citace:

č. 11053. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 282-283.