Čís. 11248.Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.Pro platnost závazku jiných osob podepsavších směnku nesejde na tom, zda příjemce podepsal vůbec nebo pod textem nebo jinde. Pro platnost podpisu trasáta a jeho směnečného prohlášení o přijetí směnky stačí, podepsal-li trasát na líci směnky kdekoliv. Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Není závady, by za úvěr poskytnutý společenstvem členu v mezích stanov nepřevzal závazek nečlen spolupodpisem směnky.(Rozh. ze dne 10. prosince 1931, Rv I 1570/31.) Žalující společenstvo poskytlo zápůjčku manželu žalované, svému členu, žalovaná měla ručiti vystavením a indosováním směnek za dluh svého manžela. Proti směnečnému platebnímu příkazu namítla žalovaná, 1. že směnky jsou neplatné, ježto je směnečník nepodepsal, nýbrž napsal jen své jméno a příjmení napříč přes směnky, 2. že společenstvo smí poskytovati zápůjčky jen svým členům, že žalovaná však není členem žalujícího společenstva a že se proto směnečná právní jednání příčí zákonnému zákazu. Směnečný platební přikaž byl ponechán v platnosti soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Dovolatelka má neprávem za to, že žalobní směnka není platná, protože ji přijatel nepodepsal pod směnečným textem. Podpis příjemcův není vůbec podstatnou náležitostí platné směnky podle § 3 směn. zák. a nesejde pro platnost závazků jiných osob směnku podepsavších na tom, zda příjemce podepsal vůbec nebo pod textem nebo jinde. Pro platnost podpisu trasáta a jeho směnečného prohlášení o přijetí směnky stačí, podepsal-li trasát na líci směnky kdekoli, ježto podpis na líci bez dodatku platí za přijetí. Žalovaná, podepsavší směnku jako výstavkyně na líci a jako remitentka na rubu (rubopisem in bianco), ručí majiteli směnky postihem za zaplacení. Její námitka, že neručí proto, že žalobkyně je společenstvem a že se její činnost má omezovati na podporu výdělku a hospodářství členů společným provozem obchodů nebo poskytováním úvěru, a že proto žalobkyně nesmí směnečně zavazovati nečleny, nemá opory v zákoně. Dovolatelka sice správně uvádí, co jest podle zákona (§ 1 zák. o společenstvech) účelem společenstva. Ale zákon nikde nezakazuje, by za úvěr poskytnutý společenstvem členům v mezích stanov, nepřevzal závazek nečlen spolupodpisem směnky. Nebylo tvrzeno v prvé stolici. Že žalující společenstvo poskytlo úvěr nečlenu a že manžel žalované, k jehož závazku žalovaná přistoupila podpisem směnky, není členem žalujícího společenstva. Ba žalovaná ani nenamítla, že úvěr byl jí samé jako nečlenu poskytnut, nýbrž tvrdila jen, že úvěr byl poskytnut jejímu manželu, a že měla za tento úvěr »vystupovati jako směneční dlužnice«. V tom nelze spatřovati námitku, že žalující společenstvo poskytlo žalované zápůjčku. Tím, že žalující družstvo zavázalo k zaplacení úvěru poskytnutého členu směnečně také žalovanou, třeba členkou nebyla, neposkytlo jí samé zápůjčku a nevybočilo z mezí zákona a neučinilo nic zákonem zakázaného. Snaží-li se dovolatelka dokazovati, že nemůže býti řeči o jejím závazku jako ručitelky, protože ve směnce nepřipojila k svému podpisu rukojemského prohlášení a že musí proto jejímu závazku býti podkladem nějaký soukromoprávní důvod, lze jí odvětiti, že takovým důvodem jest přístup k dluhu podle §§ 1344 a 1347 obč. zák., který se může státi i převzetím směnečného závazku. Zákon nebrání společenstvu, by k závazku jeho člena nepřistoupil i nečlen a by společenstvo takový přístup přijalo.