Čís. 11049.


Poznamenáno-li na žádost knihovního věřitele při jeho úvěrových hypotékách, že jsou vyčerpány určitými vykonatelnými pohledávkami, nemůže knihovní věřitel při rozvrhu nejvyššího podání za zavazenou nemovitost účtovati v rámci úvěrových pohledávek jiné pohledávky a pro vykonatelné, v poznámce uvedené pohledávky uplatňovati své právo na uspokojení v pořadí poznámky o zahájení dražebního řízení.
(Rozh. ze dne 2. října 1931, R I 718/31.)
Pro vymáhající věřitelku bylo na vydražených nemovitostech vloženo zástavní právo pro úvěrní pohledávky 500000 Kč a 100000 Kč s příslušenstvím, celkem úhrnně do výše 624000 Kč. Napotom bylo k žádosti vymáhající věřitelky v pozemkové knize poznamenáno, že úvěrové pohledávky jsou plně vyčerpány a že jsou vykonatelné. K rozvrhu nejvyššího podání přihlásila vymáhající věřitelka kromě svých vykonatelných pohledávek i pohledávku (úroků z prodlení a dalších úroků z nich), jež nebyla kryta exekučními tituly. Tuto pohledávku, nekrytou exekučními tituly, žádala vymáhající věřitelka v rámci úvěrových kaucí 500000 Kč a 100000 Kč. Soud prvé stolice přikázal vymáhající věřitelce vykonatelné pohledávky, nikoliv však i nevykonatelnou pohledávku a uvedl v tomto směru v důvodech: Jde jen o úroky z prodlení, pokud se týče další úroky z nich, tyto vedlejší nároky nejsou tituly exekučními přiřčeny a prokázány a vymáhající věřitelka požadovati je může jen jako knihovní věřitelka a jen potud, pokud jsou knihovně zjištěny. Soud má za to, že tyto úroky z prodlení a opětné úroky z nich soustavně každé půlletí účtované nejsou kaucemi 500000 Kč a 100000 Kč a kaucemi vedlejšími 20000 Kč a 4000 Kč kryty, neboť na základě rozsudku ze dne 29. února 1924, ze dne 27. května 1924 a usnesení ze dne 27. ledna 1925 dala si vymáhající věřitelka na prodané nemovitosti vtěliti v knihách pozemkových poznámku, že její úvěrové pohledávky 500000 Kč s přísl. a 100000 Kč š přísl. jsou plně vyčerpány a jsou vykonatelné. Tím vymáhající věřitelka kauce vykonatelnými pohledávkami, jež jí byly z nejvyššího podání přikázány, plně vyčerpala a dala si tuto skutečnost ještě ověřiti knihovní poznámkou. Tento úkon jest pro vymáhající věřitelku proti povinné straně závazným a vpočetla si jím do rámec kaucí, o něž jde, vykonatelné pohledávky. Nemůže proto do rámce těchto vyčerpaných kaucí účtovati s nyní pohledávky nevykonatelné, pro které nemá exekuční titul. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Pro vymáhající stranu bylo na vydražených nemovitostech vloženo zástavní právo pro úvěrní pohledávku do 500000 Kč (s určitými úroky a se semestrální provísí) a s jistotou za vedlejší závazky až do 20000 Kč, dále pro úvěrní pohledávku do 100000 Kč (též s určitými úroky) a s jistotou za vedlejší závazky až do 4000 Kč. K žádosti vymáhající strany z 11. března 1925 bylo v pozemkové knize poznamenáno, že tyto úvěrové pohledávky jsou plně vyčerpány a že jsou vykonatelné a že se mimo jiné poznamenává zahájení dražebního řízení těchto nemovitostí, vesměs k vydobytí vykonatelné pohledávky 642494 Kč (s určitými zde nepodstatnými úroky a t. d.), s útratami 9647 Kč a s dalšími útratovými položkami. Za tohoto stavu věci není třeba s dovolací stížností rozebírati, zda a pokud lze účtovati pohledávky vzniklé z úvěrového poměru v rámci úvěrové hypotéky, pokud nejsou vykonatelné a mimo tento rámec, jako samostatné pohledávky, pokud se staly vykonatelnými. Řečeným knihovním zápisem o vyčerpání a o vykonatelnosti úvěrových hypoték vykonatelnými pohledávkami v něm uvedenými projevila vymáhající strana jasně vůli pokládali úvěrový poměr, k jehož zajištění úvěrové hypotéky byly určeny, za skončený a úvěr plně vyúčtovati těmito vykonatelnými pohledávkami. Na tento knihovní zápis mohli spoléhati nejen dlužník jako druhá smluvní strana, nýbrž i třetí osoby, které snad hodlaly poskytnouti na nemovitosti další úvěr. Bylo by porušením zásady důvěry ve stav veřejné knihy, kdyby vymáhající věřitel mohl přes ono prohlášení účtovati v rámci úvěrových hypoték jiné pohledávky a uplatňovati pak pro vykonatelné pohledávky své právo k uspokojení v pořadí knihovní poznámky o zahájení dražebního řízení podle § 135 ex. ř. Vymáhající věřitelka mohla proto v rámci hypotéky, jež původně ovšem byla hypotékou úvěrovou, ale pak se stala poznámkou v pozemkové knize hypotékou pro určité, číselně vymezené a vykonatelné pohledávky, účtovati jen tyto vykonatelné pohledávky, ne pohledávky jiné, a to i s útratami jen do částky, na niž úvěrové hypotéky celkem zněly, to jest — nepřihlíží-li se k úrokům, o které tu nejde — nanejvýše jen do 624000 Kč (sr. rozh. čís. 5321 a 6385 sb. n. s.). Tato nejvyšší částka je přikázanými dílčími částkami vyčerpána. Právem proto rekursní soud nepřiznal na její účet již ani útraty vzešlé vymáhající straně po příklepu.
Citace:
č. 11049. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 276-277.