Čís. 11027.

Odvolací soud není oprávněn připustiti z důvodu neúplnosti řízení teprve v odvolacím řízení nový skutkový a průvodní přednes a rozhodovati pak na tomto podkladě. Učinil-li tak přece, jde o dovolací důvod podle § 503 čís. 3 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 22. září 1931, Rv I 2119/30.)
Žalobě o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.
Důvody:
Přisvědčiti jest dovolateli, že odvolací soud nedbal předpisu § 482 c. ř. s. o zákazu novot v odvolacím řízení. Podle spisu uvedl žalovaný teprve v odvolacím spisu novou skutkovou okolnost o vyšetření nemanželské matky také lékařkou Dr. Pavlou R-ovou a tamže nabídl důkaz výslechem této svědkyně. Snažil se sice omluviti tento odklad tím, že se dověděl o této okolnosti a o důkazu jen náhodou dodatečně a že, kdyby byl první soud připustil svědkyni Dr. Margitu S-ovou, nabídnutou již v první stolici podle § 194 c. ř. s., bylo by při jejím výslechu vyšlo na jevo, že se nemanželská matka dala vyšetřiti též Dr. R-ovou. Než touto omluvou nemůže žalovaný odkliditi skutečnost, že tu jde o novou skutkovou okolnost a nový průvodní prostředek, vztahující se k věci samé, které v první stolici nebyly předneseny a které tedy podléhají zákazu § 482 c. ř. s., nehledíc k tomu, zda mohly býti včas předneseny, či zda je strana do skončení jednání v první stolici neznala. Strana by mohla těchto novot ve svůj prospěch použiti jen za předpokladů § 530 čís. 7 c. ř. s. obnovou sporu. Odvolací soud byl sice oprávněn provésti dodatečně důkaz svědkyní Dr. S-ovou, marně před prvým soudem nabízený (§ 488 c. ř. s.), ale nebyl oprávněn připustiti z důvodu neúplnosti řízení teprve v řízení odvolacím nový skutkový a průvodní přednes a rozhodovati na tomto novém podkladě. Vždyť první soud, řídě se zásadou projednací, ani nemohl přihlížeti k tomu, co nebylo předneseno a nelze mu tedy vytýkati neúplnost řízení. Neprávem poukazuje odvolací soud v tom směru na předpis § 482 druhý odstavec c. ř. s., který dovoluje novoty jen k důkazu nebo k vyvrácení odvolacích důvodů (§ 467 čís. 3 c. ř. s.), nikoli také novoty, které by měly opodstatniti věcné návrhy, učiněné v první stolici (rozh. čís. 84 sb. n. s.) a jimiž by mělo býti doháněno, co bylo v prvé stolici zameškáno k vyvrácení útoků neb obran ve věci samé (srov. na př. rozhodnutí čís. 1626 a 3818 sb. n. s.). Cituje-li dovolatelova odpůrkyně komentář Dr. Neumanna k § 488 c. ř. s. (z roku 1928 str. 1320—1321, odst. II 1), by ospravedlnila postup odvolacího soudu, přehlíží, že se uvedené statě nevztahují na novoty podle § 482 c. ř. s. a že komentátor naopak uvádí při § 467 čís. 3 c. ř. s. v odstavci k 4. ad b) str. 1271 výslovně: »Takové novoty jsou přípustné podle § 482 odst. 2 c. ř. s. jen tehdy, neslouží-li k tomu, aby byly oporou pro podklad žaloby (pro námitky žalovaného), jestliže se tedy nevztahují na děj materielního sporného poměru, neboť jinak bylo učiniti takový přednes v první stolici. Dohánění v odvolací stolici, která jest vázána věcným a sporným stavem první stolice, je nepřípustné i tehdy, má-li zdánlivě sloužiti k průkazu odvolacích důvodů, ale vlastně má poskytovati novou oporu žalobě nebo návrhu na zamítnutí žaloby.« Souhlasí tedy i komentář s judikaturou nejvyššího soudu. Řečený postup odvolacího soudu nezakládá sice dovolací důvod vadnosti odvolacího řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s. — jak dovolatel míní —, neboť nelze říci, že tato vada byla s to, by zamezila úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře (načež poukazuje také dovolací odpověď), ale zakládá dovolací důvod rozporu se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s., neboť odvolací soud založil své rozhodnutí také na výsledku nového průvodu a položil takto v podstatné části za základ svému rozhodnutí skutkový předpoklad, jenž podle procesních předpisů neměl býti obsahem spisů. Tyto novoty jest při rozhodnutí vymýtiti. Ale protože dovolací soud nemůže věděti, pokud tím bude dotčeno hodnocení ostatních průvodů a výsledků veškerého jednání odvolacím soudem a jaký vliv bude míti vymýcení těchto novot na jeho přesvědčení o skutkovém podkladu sporu, nezbylo než napadený rozsudek zrušiti a naříditi nové rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.).

Citace:

č. 11027. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 233-234.