Čís. 11246.

Do zrušovacího usnesení rekursního soudu, jež jest vpravdě usnesením změňujícím, jest přípustný dovolací rekurs, i když nebyla vyhražena pravomoc.
Knihovní věřitel jest oprávněn k rekursu do dražebního ediktu, ježto nebylo do něho pojato veškeré příslušenství nemovitosti.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1931, R I 918/31.)
Soud prvé stolice ustanovil rok k dražbě nemovitosti a zároveň učinil opatření, by určitá část příslušenství nebyla spolu dražena. K rekursu knihovního věřitele banky A. rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by dal vydražiti nemovitost i s veškerým příslušenstvím. Důvody: Podle § 252 ex. ř. smí býti příslušenství nemovitosti pojato do exekuce jen společně s nemovitostí. Smí býti tudíž vydraženo také jen společně s nemovitostí. Hledíc k tomu, že i ostatní příslušenství, zvláště zařízení pokojů, jež podle napadeného usnesení nemá býti spolu draženo, bylo oceněno jako příslušenství nemovitosti a i popsáno, bylo i tyto svršky jako příslušenství nemovitosti s nemovitostí pojati do exekuce a bylo je i vnuceně dražiti, pokud povaha těchto svršků jakožto příslušenství nemovitosti není sporná a pokud třetí osoby nevznesou na ně vlastnické nároky a tyto své vlastnické nároky řádně cestou práva neuplatní nebo účastníci vnucené dražby vlastnické právo třetích osob k těmto svrškům neuznají, a tudíž pokud by nebylo zjištěno, že tyto svršky netvoří příslušenství nemovitosti, poněvadž nejsou vlastnictvím povinné strany. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníků.
Důvody:
Pokud se především týče otázky přípustnosti dovolacího rekursu do zrušovacího usnesení rekursního soudu, má dovolací soud za to, že, ač v usnesení rekursního soudu není stanoveno, že teprve, až nabude právní moci má býti předsevzat výkon příkazu soudu první stolici uděleného, není dovolací rekurs ustanovením § 527 druhý odstavec c. ř. s. § 78 ex. ř. vyloučen, ježto soudu prvé stolice nebylo uloženo, aby, vyslechna strany, učinil nové rozhodnutí, a ježto tu jde vlastně o rozhodnutí, jímž rekursní soud usnesení prvého soudu změnil.
Dovolací rekurs jest tedy formálně přípustný, není však věcně odůvodněn. Podle ustanovení § 171 ex. ř. jest dražební edikt doručiti vymáhajícímu věřiteli a dlužníku a všem osobám, pro něž podle výkazů soudu po ruce jsoucích zřízena jsou věcná práva a břemena na nemovitosti nebo na právech na nemovitosti váznoucích, nebo vložena jsou práva předkupní. Banka A. jest knihovní věřitelkou a byla proto právem ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení o dražebním roku doručením dražebního ediktu vyrozuměna. Tím jest však opodstatněno i její oprávnění k rekursu proti usnesení exekučního soudu a marně stěžovatelé vytýkají napadenému usnesení, že jest protizákonné proto, že řečená firma nebyla podle zákona oprávněna k rekursu do právoplatného dražebního ediktu, zejména, ana vymáhající věřitelka uznala, že svršky v úvahu přicházející nejsou příslušenstvím exekvované nemovitosti. Z uvedených důvodů nebylo tudíž vyhověno dovolacímu rekursu, jenž uplatňuje jen nedostatek oprávnění řečené hypotékami věřitelky.

Citace:

č. 11246. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 619-620.