Čís. 11280.Rozsudkem stanovený závazek svůdce nahraditi svedené škodu podle § 1328 obč. zák. nezanikl tím, že svůdce po vzniku tohoto závazku pojal svedenou ženu za manželku. (Rozh. ze dne 18. prosince 1931, Rv I 2072/30) Žalovaná vysoudila proti žalobci spor o zaplacení 15000 Kč jako odsouzení za zmrhání. Žalobou, o niž tu jde domáhal se žalobce na žalované nepřípustnosti exekuce k vydobytí oněch 15000 Kč, tvrdě, že vymáhaný nárok zanikl tím, že si vzal žalovanou za manželku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Nárok na náhradu 15000 Kč za zmrhání nezanikl sám sebou pozdějším sňatkem. Nejde o placení renty ve smyslu § 406 c. ř. s., proto jest přiznanou náhradu posuzovati jako náhradu škody, již v době rozsudku žalovaná již utrpěla, jako pohledávku v době rozsudku již dospělou a pozdější děje proto pro oprávněnost oné pohledávky jsou již bezvýznamné a nemohou ji o sobě rušiti, zrušiti ji může jen výslovná vůle stran, pokud se týče vůle oprávněné. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Náhrada, k níž byl žalobce odsouzen, jest náhradou za majetkovou újmu ze svedení (§ 1293 obč. zák.), a odškodněním za zmenšenou vyhlídku na lepší sňatek a na zaopatření. Okolnost, že žalovaný se žalovanou uzavřel sňatek, není podle toho ještě odškodněním, a nemůže zrušiti o sobě nárok na náhradu škody, jež se dá vyjádřiti v penězích, neboť žalobce dopustil se zmrhání žalované. Zmenšil žalované vyhlídky na sňatek vůbec, po případě i na lepší zaopatření, než má se žalobcem. Jeho sňatek s ní nelze pokládati za rovnocenný s náhradou škody a s ušlým ziskem, neboť, kdyby byl žalobce složil náhradu ihned, stala se částka ta ihned jměním žalované a nemohl by jí následkem sňatku se žalovanou žádati zpět; částka ta byla by aktivem, jež by se přineslo do manželství jako věno. Kdyby tento nárok měl zaniknouti, musilo by to býti mezi stranami výslovně ujednáno. V tom směru tvrdí žalovaný, že se tak stalo před sňatkem, ale z jeho výpovědi nelze to dovozovati. I když tedy se žalovanou uzavřel sňatek, trvá její nárok dále, a sňatek není skutečností nastalou po vzniku exekučního titulu, který by nárok ten mohl zrušiti. Nelze tu ani použíti ustanovení § 1414 obč. zák., jež předpokládá souhlas stran a nemožnost plnění. Tyto předpoklady však nebyly zjištěny. Ježto náhrada, k níž byl žalobce odsouzen, představuje, jak již bylo shora uvedeno, jakési věno žalované a zůstalo by i po sňatku v jejím vlastnictví, není odůvodněn názor odvolatele, že provdáním za žalobce její nárok byl zrušen a nemůže se žalobce dovolávati ani ustanovení § 1435 obč. zák., neboť žalobce dosud neplnil a právní důvod plnění si podrželi nemohl odpadnouti a žádným způsobem v zákoně uvedeným neodpadl. Rozhodnutí čís. 3573, na něž se odvolatel odvolává, se na tento případ nehodí, ježto v něm jde o vyživovací povinnost konsumovanou postupně s věkem dítěte a jeho otec nemůže býti nucen, by platil dvakráte, kdežto v souzeném případě jde o náhradu škody. Sňatek se žalobcem nelze pokládati za žádný ze způsobů, jimiž zanikají závazky podle občanského zákona. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nepochybil odvolací soud ve směrech, v nichž žalobce napadá jeho rozsudek. Žalobce se marně snaží opříti svůj nárok o předpisy § 1414 a 1435 obč. zák. Prvý se nehodí, protože nejsou splněny jeho podmínky, buď že věřitel a dlužník jsou dohodnuti, nebo že placení samo jest nemožné. Druhého nelze použíti, protože podle něho může jen ten, kdo dal, nazpět žádati, co dal jako skutečný dluh, ale žalobce, jak je nesporné, dosud nedal peníze, o něž tu jde. I kdyby se však mohlo říci, že by žalobci příslušel nárok na vrácení, nijak by mu to neprospělo. Šlo by jen o obligační nárok, o pohledávku žalobce za žalovanou, kterážto pohledávka by o sobě ještě neměla v zápětí zánik manželčiny exekuční pohledávky. Ten by mohl po případě nastati kompensací (započtením) obou nároků podle §§ 1438 a násl. obč. zák. Námitku tu však nelze vznésti v tomto — oposičním sporu o nepřípustnost exekuce, protože by řečená pohledávka dosud nebyla likvidní neb dospělá a ve sporu o nepřípustnost exekuce nelze započtením uplatňovanou vzájemnou pohledávku učiniti likvidní neb dospělou (sr. rozh. č. 5913, 6536, 6574, 8658 sb. n. s.). Neobstojí ani třetí právní důvod, jehož žalobce se dovolává, že totiž exekucí vymáhaný nárok zanikl, protože žalobce po jeho vzniku pojal žalovanou za manželku a tak napravil škodu, již jí podle rozsudku opřeného o ustanovení § 1328 obč. zák. prý způsobil. Škoda, kterou žalobce žalované způsobil, nezáležela v tom, že ji nepojal za manželku, nýbrž v tom, že, zmrhav ji pod přípovědí manželství, zmenšil její naději na zaopatření a na sňatek. Dodatečné splnění přípovědi mohlo snad míti význam pro úsudek o trestnosti žalobcova činu, ale neodčinilo ani úbytek na cti a vážnosti, kterou žalovaná jeho činem utrpěla, ani hmotnou škodu, jí z něho skutečně vzniklou, a to ani pro minulost ani pro budoucnost. V souzeném případě sluší tím více míti na paměti i budoucnost poškozené žalované, an se, jak nesporno, sňatek mezi stranami neosvědčil a je pochybné, zda manželé setrvají v manželském společenství, takže žalovaná po případě znovu bude'stižena následky zmenšené naděje na zaopatření a na provdání, jež právě měly býti odklizeny aneb zmírněny přisouzenou jí náhradou. Neprávem poukazuje žalobce, by uhájil svůj právní názor, na rozhodnutí čís. 3573 sb. n. s., neboť tam jde o podstatně odchylný skutkový děj, jenž nedovoluje stejné právní posouzení ani podle § 7 obč. zák.